Práce Enriqueho Ježika vycházejí z konceptuálních předpokladů a jsou založeny na zkoumání institucionálních forem násilí. Ježik se zaměřuje na témata jako migrace, bezpečnost, fenomén války.
Používá různé přístupy k řešení těchto problémů, stejně tak jako různá média od kresby a sochařské instalace po videoperformance a akci. Jeho sochařské instalace a performance většinou nesou sociálně kritický podtext a často se vyznačují politickou angažovaností. Ve svých performancích využívá kontrastu stroje a jeho funkce, těžké stavební stroje staví proti sobě do stylizovaných soubojů, podobným způsobem konfrontuje střelnou zbraň a materiál.
