Videoarchiv VVP AVU

YESTERDAY

Vladimír Havlík se na počátku 80. let věnoval akčnímu umění. Tehdy příležitostně vznikly i tři filmy (Fragmenty, Ostříhal se a Jestrdej), které poprvé vystavil až na popud Barbory Klímové v pražské galerii Parallel v roce 2009. Jestrdej (1983), němý černobílý film na pomezí videoperformance o malých mystériích všedního dne s prvky klasického filmového gagu, následně doprovodil komentářem, v němž reflektuje svou tehdejší pozici „olomouckého performera”. Vznikla tak práce Yesterday (1983–2008), kterou začíná pravidelná rubrika videí z videoarchivu VVP AVU.

Vladimír Havlík (*1959) je akční umělec a malíř, žije v Olomouci, kde působí jako pedagog na Univerzitě Palackého; od roku 2006 spolupracuje s Barborou Klímovou.

V rubrice Okno do archivu pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce z videoarchivu VVP AVU (link na http://vvp.avu.cz/idatum/search/artvideoarchiv?string=). Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.

 

 

umělciVladimír Havlík
kurátorSláva Sobotovičová, Terezie Nekvindová
místo_Neurčené město
tagy
režieVladimír Havlík
účinkujícíVladimír Havlík
kameraVladimír Havlík
střihVladimír Havlík, Filip Cenek
překladVladimír Havlík, Marta Darom
kategorieVideoarchiv VVP AVU
publikováno23. 4. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
YESTERDAY
Hranice mezi folk horrorem a městskými mýty je v dnešní společenské náladě tenká a křivolaká jako staropražské uličky. V nejčerstvější historické paměti máme jejich opětovné zakouzlení úbytkem turistů a jejich znovuzabydlení osamělými postavami zbloudilých nočních chodců a lidí vyloučených ze společnosti. O slovo se hlásí odvěká představa umění jako zrcadla, které nám dovoluje nahlédnout žitou realitu v novém úhlu pohledu, případně může pokřivená skleněná plocha deformovat tvary a vytvářet iluze.
Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.