Zdůrazňovat posmrtný život znamená popírat sám život

Celá výstava vychází ze svého názvu. V názvu je určitým způsobem obsažen vztah k realitě. Jde o to, vyjít z něj způsobem, který kritizuje pohrdání životem. Je to vlastně kritika lavíry, nadpřirozena, znásilňování vědomí. Moje zážitky s nerealitou se tedy posunují do reality.

Název je citací z románu Toma Robbinse Hubené nohy a všechno ostatní

artistsAntonín Jirát
curatorsPavel Vančát, Štěpánka Šimlová
placeA.M. 180
tags
castAntonín Jirát, Štěpánka Šimlová
cameraEva Jiřička
soundEva Jiřička
editingEva Jiřička
interviewEva Jiřička
translationEva Maršíková
published30. 1. 2011
languageČesky / English
embedlink icon
arrow down
related
Zdůrazňovat posmrtný život znamená popírat sám život
Tuto výstavu drží pohromadě rozpor. V klasické logice by takový výrok neobstál, protože pojem rozpor se v ní vztahuje pouze na případy, kdy se dvě abstraktní hodnoty vylučují, a nemohou tak společně utvářet cokoliv nového.
Exhibice se stává environmentem samotné hmoty nejenom prostoru, ale i jednotlivých předmětů, které zahlédneme při jejich odpočívání. Obě autorky se ve svém rukopisu plně doplňují. Ani jedna není dominantní, ani jedna se neztrácí. Zájem přichází o věci obyčejné, nepodstatné, až materiálně se propojující. Materiál je zde důležitý. Vytváří totiž hlavní podstatu celého obsahu výstavy.
Výstava si zahrává s představou meziplanetárního eskapismu – mentální hrou na únik do jiných světů. Čím se ale taková vesmírná cesta stává pro své pasažéry? Záchranou, nebo vězením, v němž už nezbývá nic jiného, ​​​​​​​​​​​​​​​​​​než vzpomínky? Střípky, které si lidský mozek sestavuje do nových abstraktních konceptů?