Reportáže

Miluji a přijímám

Milena Dopitová (*1963), která se prosadila již v průběhu devadesátých let jako výrazná protagonistka a první silná ženská osobnost nastupující mladé generace, má mimořádnou pozici na české i mezinárodní výtvarné scéně. Vzhledem k  dosavadní, po čtvrtstoletí systematicky rozvíjené a bohatě strukturované tvorbě by se dalo očekávat, že výstava bude retrospektivou. Opak je pravdou, výstava zahrnuje práce z posledních let, kdy nejstarší je z roku 2010.

Instalace v  Městské knihovně se dotýkají plynutí času, lidské touhy, přání i osudového předurčení. Jedna z  hlavních linií koncepce výstavy akcentuje roli muže, například v projektu Dobrovolný hrdina. Jak je však pro autorku typické, přistupuje k němu po svém, bez patosu, se smyslem pro intimitu na jedné a určitým odstupem na druhé straně, avšak vždy s osobním prožitkem.

umělciMilena Dopitová
kurátorOlga Malá
místoGHMP – Městská knihovna
tagy
účinkujícíMilena Dopitová
kameraNikola Brabcová
zvukNikola Brabcová
střihNikola Brabcová
interviewNikola Brabcová
překladZuzana Rousová
kategorieReportáže
publikováno15. 2. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Miluji a přijímám
Slovo wee je skotským synonymem anglického little. Název A wee bit of Heritage představuje snahu o alespoň malé nahlédnutí do kulturního dědictví severo-skotského městečka Wick s téměř devíti tisíci obyvateli. Město bývalo strategickým bodem rybolovu a hlavním přístavem severu Skotska.
Situace se ale za poslední roky změnila, sledi jsou už desítky let vylovení, lov krabů nevynáší jako dřív, jaderná elektrárna je odstavena a jednou z mála věcí, které zde fungují a jsou atraktivní i pro turisty je distilérka, nukleární archiv a The Wick Heritage Museum.
Nejznámější je Benešův dlouhodobý cyklus fotografií z pražského metra, kde jsou námětem především architektonické detaily podzemky a kompozice světla, jeho průniky a „animace“ ve vyprázdněném prostoru.