Reportáže 1245 výsledků

Reportáže

Umělci, umělkyně a další obyvatelé se ve výstavě ptají městských zvířat, zejména z Ostravy a okolí, jak se jim žije v našich rodinách a v sousedství různého druhu. Ptají se i těch, která před námi prchají, unikají z našich pastí a schovávají se v puklinách zdí, industriálních strukturách a zbytcích přírody.
Hlavní ideou výstavy se pak stal předpoklad, že setkání s obrazem je především vizuální událostí. Chceme ukázat, že jazyky slov a obrazů jsou si blízké, ale jejich materiál je odlišný: obraz či výraz nelze jednoduše překládat do pojmů. Obraz nic nepředvádí, nýbrž cosi způsobuje.
Co je to? Ukliďte to, ukliďte se, uklidněte se! Kukejte, oukejte! Prosím Vás, a to je pravda, to s tím kosem? Jako že je černej? No snad ano. Rozhodně se to říká. Nemyslím si ale, že v lese straší. Chudáci bubáci. Ti starší. Obrazy hovoří, těžko se o nich… Hoří!
Spíše než o výstavu jde o autorský environment – architekturu uvnitř architektury. Vize tohoto řešení vychází z motivu ostrova, proměnlivé krajiny, litosférických desek i příběhu samotného mlýnského areálu. Základní ideový rámec vytváří prostor pro kolektivní a individuální multižánrovou uměleckou a kurátorskou tvorbu.
Teprve porozuměním a upevňováním našich vzájemných vazeb a vztahů s okolím můžeme dosáhnout určité změny ve společnosti, která bude mít v důsledku vliv na zlepšení afektivních mikropolitik. Osobní je politické.
Archetypální symbolismus ročního období chceme vnímat v prizmatu možností existenciálního, senzuálního i tělesného prožitku přírody v době klimatické krize. Nezvýrazňuje dekadence podzimu v době nutné bilance evropských hodnot další vrstvu? Není přirozené zesílení vjemu gravitace a organického rozkladu připomínkou stárnutí naší civilizace a naší smrtelnosti?
První, bezprostřední vlna eskapistické melancholie otevřela téma péče o duševní zdraví a zdůraznila nutnost empatie jako základní výbavy pro přežití. Pandemie současně prohloubila nerovnosti a zvýraznila neudržitelnost ekonomického uspořádání růstu. To vše v dílech této generace nahrává holistickému přístupu k léčení a vytváří třaskavou směs upřímné sounáležitosti ve stavu rozšířeného vědomí i kritického odstupu a ironie vůči marketingovému esoterismu.
V prezentované kolekci uvozené několika juvenilními obrazy, které autor vytvořil právě v Ústí nad Labem, a také drobným konvolutem fotografií Lukáše Jasanského a Martina Poláka „dokumentujících“ Mertovy ústecké reálie, se tedy potkávají díla inspirovaná rodinným zázemím, environmentálními obavami a v neposlední řadě aktuálním ruským válečným běsněním na Ukrajině.
Hérakleitův princip hovoří o střídání cyklu růstu a pádu, neboli o jednotě protikladů, která je pro lidstvo hnací silou. To, co společnost přivedlo na vrchol (tedy v našem případě k ekonomické prosperitě, průmyslové revoluci a technologickému pokroku), se obvykle stává také tím, co společnost přivede do krize (tedy na okraj ekologické katastrofy).
Nejznámější je Benešův dlouhodobý cyklus fotografií z pražského metra, kde jsou námětem především architektonické detaily podzemky a kompozice světla, jeho průniky a „animace“ ve vyprázdněném prostoru.
13 heart icon 15 16 ...104