účinkující Ondřej Chrobák 9 výsledků

Ondřej Chrobák

Výstava Cena Jindřicha Chalupeckého 2024 se po třech letech vrátila do Moravské galerie v Brně. Poprvé se zde letos představili pouze tři laureátky a laureáti, vybraní mezinárodní porotou dle nových pravidel, namísto dřívějších pěti. Současně s touto změnou zrušila CJCh také věkový limit 35 let.
Existuje v jejich provozu vize a případně koncepční plán, který by reflektoval proměňující se technologické podmínky současného umění? A jaké formy institucionální péče o pohyblivý obraz by tyto instituce vůbec měly nabízet? Jde o podporu při produkci, vystavování, uchovávání? Jak vypadají smluvní vztahy mezi nimi, autory a autorkami?
V nedávné době jsme mohli sledovat různorodé strategie předních kulturních institucí v České republice, kterými se snažily zejména oslovit co nejširší publikum a přitáhnout tak na sebe pozornost. Koncem února tohoto roku byly též zveřejněny výsledky průzkumu Americké aliance muzeí (AAM), ze kterého vyplynulo, že nejzávažnější překážkou pro potenciální návštěvníky je především markantní úbytek volného času.
Ve skleněných vitrínách zde kurátoři prezentovali dětské hračky čtyřiceti vybraných umělců, architektů a teoretiků, s nimiž byli generačně spříznění, a kteří tedy vyrůstali v období 70. a 80. let. Zpětně viděno je výstava napůl vážným a napůl ironickým komentářem k této spřízněnosti a předznamenáním obratu k období normalizace jako zdrojového období řady českých umělců po roce 2000.
Řídí-li kulturní instituci odborník a příliš se mu nedaří udržovat vyrovnaný rozpočet, zbývá ještě možnost spoléhat se na dovednosti finančního ředitele nebo účetních poradců. Pokud však kulturní instituci vede manažer bez potřebných znalostí oboru a daného kontextu, nezbývá než doufat, že se nepokusí instituci a její program koncipovat jen a pouze podle pravidel výnosného byznysu. Veřejná instituce by podle našeho názoru měla, kromě efektivního hospodaření, přinášet především kvalitní službu veřejnosti.
Řídí-li kulturní instituci odborník a příliš se mu nedaří udržovat vyrovnaný rozpočet, zbývá ještě možnost spoléhat se na dovednosti finančního ředitele nebo účetních poradců. Pokud však kulturní instituci vede manažer bez potřebných znalostí oboru a daného kontextu, nezbývá než doufat, že se nepokusí instituci a její program koncipovat jen a pouze podle pravidel výnosného byznysu. Veřejná instituce by podle našeho názoru měla, kromě efektivního hospodaření, přinášet především kvalitní službu veřejnosti.