Reportáže

Všechno je jinak

Organizátoři pro 25. ročník festivalu 4+4 dny v pohybu vyzvali pětadvacítku kurátorů a kurátorek, kteří v minulých letech s festivalem spolupracovali, inspirovali ho a byli součástí předchozích výstav.

umělciMarian Palla, Grafika 2, Dita Lamačová, Mira Gáberová, Veronika Holcová, Ida Muráňová, Klub K2, Petr Válek, Vladimír Kokolia, Matěj Smetana, Barbora Škaloudová, Hušková Smyczková Klára, Barbora Dayef, Barbara Benish, Jan Svoboda, Zuzana Sceranková, Rufina Bázlová, Johana Novotná, Jan Fabián, Mothers Artlovers, Milena Dopitová, Richard Wiesner, Lenka Glisníková, Zbyněk Baladrán, Magdaléna Kašparová, Radka Bodzewicz, B.K.S. /BUDE KONEC SVĚTA/, Maria Komárová, Jana Švecová, Sarah Dubná, Jiří Kovanda, Lucie Jindráková, Rudolf Dzurko, Lucie Králíková, Sláva Sobotovičová, Skupina, Lenka Vítková, David Fesl, Viktor Takáč, Eva Koťátková, Martin Skalický, Kateřina Jirsová, Jan Turner, Jakub Adamec, Jana Bernartová, Vladimír Boudník, Ondřej Skala, Přemysl Procházka
kurátorOndřej Chrobák, Šárka Havlíčková, Vít Havránek, Ondřej Horák, Tomáš Hrůza, Krištof Kintera, Markéta Kinterová, Gabriela Kotiková, Milan Mikuláštík, Nina Moravcová, Pavlína Morganová, Terezie Nekvindová, Mikuláš Nevan, Libor Novotný, Filip Polanský, Jiří Ptáček, Zuzana Štefková, Marcela Steinbachová, Tomáš Svoboda, Denisa Václavová, Miloš Vojtěchovský, Radek Wohlmuth, Šárka Zahálková, Tomáš Žižka, Sodja Zupanc-Lotker
místoStrašnická škola
tagy
účinkujícíDenisa Václavová
kameraMatúš Pisarčík, Kateřina Žák Konvalinová
zvukMatúš Pisarčík, Kateřina Žák Konvalinová
střihMatúš Pisarčík
interviewMatúš Pisarčík, Kateřina Žák Konvalinová
kategorieReportáže
publikováno11. 11. 2020
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Všechno je jinak
Název „Pravda proti lásce vyznačuje záměr nahlédnout průběh studentských stávek na vybraných vysokých uměleckých školách na konci roku 1989 z ne zcela zažité perspektivy. Cílem výzkumu je přiblížit význačnost dění na daných institucích v širším rámci celostátní studentské stávky jakožto výrazného momentu takzvané sametové revoluce.
V tvorbě Šimkové se její vlastní nejisté společenské postavení a prekarita stává východiskem tvorby jako společenský symptom, který zkoumá skrze obraz, performance nebo skrze kolektivní instalace a různé institucionální intervence.
Pohled na strojově otáčené stránky učebnice a standardizované vědecké postupy restaurování mohou vyvolávat obavy a současně naději. Zkušenost Západní modernity, ať již ta optimistická, nebo katastrofická, je důležitým dědictvím, o které bychom měli pečovat. Víme už dobře jakého násilí na všem cizím, živém i neživém, se byli schopni moderní Západní lidé dopouštět, nebo se ho alespoň účastnit. Ale neměli bychom zapomínat na to, jak moderní instituce jako stát, škola, věda či muzeum vytvořily infrastrukturu pro náš lepší život.
Sympozium reaguje na současnou kulturní a politickou situaci, vzestup nacionalistické politiky, populismu, euroskepticismu a protiimigračních postojů, z perspektivy současného umění a teorie. Tuto tendenci lze pozorovat nejen lokálně, ale i v celé Evropě. Důraz je položen na interdisciplinární výměnu názorů diskutovaných ve skupině historiků umění, sociologů, filozofů a teoretiků umění.