Reportáže

Všechno je jinak

Organizátoři pro 25. ročník festivalu 4+4 dny v pohybu vyzvali pětadvacítku kurátorů a kurátorek, kteří v minulých letech s festivalem spolupracovali, inspirovali ho a byli součástí předchozích výstav.

umělciMarian Palla, Grafika 2, Dita Lamačová, Mira Gáberová, Veronika Holcová, Ida Muráňová, Klub K2, Petr Válek, Vladimír Kokolia, Matěj Smetana, Barbora Škaloudová, Hušková Smyczková Klára, Barbora Dayef, Barbara Benish, Jan Svoboda, Zuzana Sceranková, Rufina Bázlová, Johana Novotná, Jan Fabián, Mothers Artlovers, Milena Dopitová, Richard Wiesner, Lenka Glisníková, Zbyněk Baladrán, Magdaléna Kašparová, Radka Bodzewicz, B.K.S. /BUDE KONEC SVĚTA/, Maria Komárová, Jana Švecová, Sarah Dubná, Jiří Kovanda, Lucie Jindráková, Rudolf Dzurko, Lucie Králíková, Sláva Sobotovičová, Skupina, Lenka Vítková, David Fesl, Viktor Takáč, Eva Koťátková, Martin Skalický, Kateřina Jirsová, Jan Turner, Jakub Adamec, Jana Bernartová, Vladimír Boudník, Ondřej Skala, Přemysl Procházka
kurátorOndřej Chrobák, Šárka Havlíčková, Vít Havránek, Ondřej Horák, Tomáš Hrůza, Krištof Kintera, Markéta Kinterová, Gabriela Kotiková, Milan Mikuláštík, Nina Moravcová, Pavlína Morganová, Terezie Nekvindová, Mikuláš Nevan, Libor Novotný, Filip Polanský, Jiří Ptáček, Zuzana Štefková, Marcela Steinbachová, Tomáš Svoboda, Denisa Václavová, Miloš Vojtěchovský, Radek Wohlmuth, Šárka Zahálková, Tomáš Žižka, Sodja Zupanc-Lotker
místoStrašnická škola
tagy
účinkujícíDenisa Václavová
kameraMatúš Pisarčík, Kateřina Žák Konvalinová
zvukMatúš Pisarčík, Kateřina Žák Konvalinová
střihMatúš Pisarčík
interviewMatúš Pisarčík, Kateřina Žák Konvalinová
kategorieReportáže
publikováno11. 11. 2020
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Všechno je jinak
Název „Pravda proti lásce vyznačuje záměr nahlédnout průběh studentských stávek na vybraných vysokých uměleckých školách na konci roku 1989 z ne zcela zažité perspektivy. Cílem výzkumu je přiblížit význačnost dění na daných institucích v širším rámci celostátní studentské stávky jakožto výrazného momentu takzvané sametové revoluce.
K tomu, abychom mohli začít hledat strategii, která by pracovala s konceptem limitů, je nejprve třeba položit si několik otázek. Co jsou vlastně meze? Jsou to překážky? Nebo příležitost soustředit se na to, na čem skutečně záleží? Nebo se jedná o produktivní omezení? Kolik různých typů mezí existuje? A kolik je způsobů, jak je legitimně překonat? Jdou meze striktně proti růstu? Je růst vůbec potřebný?
„Překvapuje mě, jak jsou lidé hraví“, prohlásila moje máma, když viděla, jak soused prodal zemědělské stroje, koně a nakonec i celý statek, jen aby mohl stát celý den u hracího automatu. Taková „hravost“ se dnes postupně daří objevovat takřka v každé oblasti vzdělávání, práce a volného času. Pro zmíněnou tendenci se již vžil termín gamification, který je převážně navržen z perspektivy marketingu služeb. Hra je tu mj. definována jako „úloha dobrovolného kontrolního systému, ve kterém jsou síly protivníků omezeny procedurou a pravidly tak, aby produkovaly nerovnovážný výsledek.“