Pořady

Akceleracionismus

Jedním z nejskloňovanějších manifestů současnosti se záhy po svém zveřejnění v roce 2013 stal Manifest akceleracionismu Nicka Srniceka a Alexe Williamse. Genealogie pojmu akceleracionismus ovšem sahá až k filosofickým koncepcím Friedricha Nietzscheho, Gillese Deleuze nebo Félixe Guattariho, ze kterých vycházel experimentální teoretik Nick Land. Zjednodušeně řečeno je akceleracionismus součástí tendencí v rámci moderního myšlení, které můžeme pracovně označit jako filosofie afirmace, jež mimo jiné usilují o jiné chápání dějin než to, které je postavené na negaci, jak je známe z dialektického myšlení a kritické teorie. Z akceleracionismu se brzy stala interdisciplinární tendence, která se pohybuje na hranicích ekonomické a politické teorie, výtvarného umění, filosofie nebo futurologie a je tak sdíleným „ismem“ několika světů. Reflexe akceleracionismu v rámci světa umění se možná přirozeně vynořuje v situaci vyčerpání afirmativního přístupu post-internetové estetiky ruku v ruce s odmítáním návratu ke klasickým přístupům, opřených o kritickou distanci, která usiluje o reflexi podmínek vlastní možnosti. Umění už tu nemá mít jenom kritickou funkci – namísto toho společenské a technologické podmínky svého vznikání afirmuje jakožto nevyhnutelné společně s celospolečenským úsilím o politickou navigaci možností, které tato základna skýtá. Akceleracionismus v umění se tak chce stát součástí nově pojatého projektu emancipace člověka, který směřuje k post-kapitalistické společnosti.

Martin Vrba

místoČeská republika
tagy
režieMartin Vrba
účinkujícíChristian Kerschner, Jozef Mrva
kameraJonáš Svoboda
zvukJonáš Svoboda
střihMartin Vrba, Jonáš Svoboda
interviewMartin Vrba
překladDeana Kolenčíková
kategoriePořady
publikováno5. 2. 2018
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Akceleracionismus
Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender.