Pořady

Akceleracionismus

Jedním z nejskloňovanějších manifestů současnosti se záhy po svém zveřejnění v roce 2013 stal Manifest akceleracionismu Nicka Srniceka a Alexe Williamse. Genealogie pojmu akceleracionismus ovšem sahá až k filosofickým koncepcím Friedricha Nietzscheho, Gillese Deleuze nebo Félixe Guattariho, ze kterých vycházel experimentální teoretik Nick Land. Zjednodušeně řečeno je akceleracionismus součástí tendencí v rámci moderního myšlení, které můžeme pracovně označit jako filosofie afirmace, jež mimo jiné usilují o jiné chápání dějin než to, které je postavené na negaci, jak je známe z dialektického myšlení a kritické teorie. Z akceleracionismu se brzy stala interdisciplinární tendence, která se pohybuje na hranicích ekonomické a politické teorie, výtvarného umění, filosofie nebo futurologie a je tak sdíleným „ismem“ několika světů. Reflexe akceleracionismu v rámci světa umění se možná přirozeně vynořuje v situaci vyčerpání afirmativního přístupu post-internetové estetiky ruku v ruce s odmítáním návratu ke klasickým přístupům, opřených o kritickou distanci, která usiluje o reflexi podmínek vlastní možnosti. Umění už tu nemá mít jenom kritickou funkci – namísto toho společenské a technologické podmínky svého vznikání afirmuje jakožto nevyhnutelné společně s celospolečenským úsilím o politickou navigaci možností, které tato základna skýtá. Akceleracionismus v umění se tak chce stát součástí nově pojatého projektu emancipace člověka, který směřuje k post-kapitalistické společnosti.

Martin Vrba

místoČeská republika
tagy
režieMartin Vrba
účinkujícíChristian Kerschner, Jozef Mrva
kameraJonáš Svoboda
zvukJonáš Svoboda
střihMartin Vrba, Jonáš Svoboda
interviewMartin Vrba
překladDeana Kolenčíková
kategoriePořady
publikováno5. 2. 2018
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Akceleracionismus
Struktura videa Tamagotchi je založena na střídání jednoduchých animací a textů. Animace připomínají první videohry nebo jednoduché počítačové hry. Pro texty je použit font Chicago, spjatý s počítači Apple, kde byl v letech 1984 až 1997 používán pro interface operačního systému. Oproti hlavnímu proudu české videotvorby poloviny 90. let, jež je většinou postaven na performativních prvcích nebo výtvarném ozvláštnění videoobrazu, je Mašínův přístup radikálně odlišný nejen esteticky, ale i koncepčně.