Pořady

ARTBANKA

Artbanka je projekt, který od svého vzniku vyvolal na české výtvarné scéně vlnu nadšení, ale také určité rozpaky. Rozhodli jsme se proto oslovit zakladatele a spolupracovníky Artbanky a několik kritiků celého projektu, aby se k problematickým aspektům vyjádřili na kameru. Rozhovory vznikaly v době od prosince 2011 do března 2012.

Nový cyklus pořadů na Artyčok.TV bude pokusem o reflexi současného uměleckého provozu a jeho aktuálních problémů. Převážně prostřednictvím komentářů a rozhovorů se budeme snažit upozornit na příznačné a sporné momenty, které v danou chvíli rezonují uměleckou komunitou. Konfrontací protikladných názorů a přístupů chceme klást otázky i hledat odpovědi a možná řešení dané problematiky.

místo_Neurčené místo
tagy
režieJiří Havlíček
účinkujícíTomáš Pospiszyl, Jiří David, Jiří Liška, Petr Šec, Jiří Švestka, Milena Bartlová, Radek Wohlmuth, Jiří Černický, Milan Bufka, Milan Salák, Vít Havránek
kameraJiří Havlíček
zvukJiří Havlíček, Johana Švarcová
střihJiří Havlíček
interviewJiří Havlíček, Vjera Borozan, Johana Švarcová
překladTereza Stejskalová
playlistyKritický seriál
kategoriePořady
publikováno9. 5. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
ARTBANKA
„Co je legální nemusí být legitimní“
Dokument se snaží objasnit historii spojenou se Spolkem výtvarných umělců Mánes a Českým fondem výtvarných umění a to především s důrazem na privatizační a transformační období 90. let. Současně dokumentuje aktivity umělců a teoretiků sdružených v iniciativě Mánes umělcům, kterým není lhostejný zcela nelegitimní způsob, jakým se dnes zachází s kulturním dědictvím.
Často vystupují jako blahosklonní mecenáši, kteří se rozhodli z dobré vůle dát stranou něco z nastřádaných milionů a přispět tak k veřejnému blahu a rozvoji vysoké kultury. Jejich na první pohled dobré záměry bychom však měli vnímat v kontextu pohnuté politické a ekonomické historie (nejen) naší země. Měli bychom se ptát, jak ke svým majetkům přišli a kolik společenských nebo ekologických škod napáchali při jejich hromadění.
Řídí-li kulturní instituci odborník a příliš se mu nedaří udržovat vyrovnaný rozpočet, zbývá ještě možnost spoléhat se na dovednosti finančního ředitele nebo účetních poradců. Pokud však kulturní instituci vede manažer bez potřebných znalostí oboru a daného kontextu, nezbývá než doufat, že se nepokusí instituci a její program koncipovat jen a pouze podle pravidel výnosného byznysu. Veřejná instituce by podle našeho názoru měla, kromě efektivního hospodaření, přinášet především kvalitní službu veřejnosti.