Reportáže

Být někým, kým (ne)jsem

Katarzyna Kozyra vychází ze sebe jako subjektu, který zároveň performuje a je performován, přičemž autorka používá fotografii, sochu, instalaci a video. Z perspektivy více než třiceti let její intenzivní přítomnosti ve světě umění lze říci, že proměňující se identita a její utváření jsou nejdůležitějším tématem její tvorby.

Tomu je také podřízen výběr prací, které jsou zastoupeny na výstavě. Výstava se zeširoka zaměřuje na tvorbu této významné polské umělkyně. Představuje oblasti jejího zájmu a způsoby řešení problémů, jako jsou různé podoby prožívání a definování identity, těla a pohlaví i kulturních tabu od oceněných Mužských lázní na Benátském bienále až po projekt Hledání Ježíše a její nejnovější performativní aktivity.

Výstavní projekt Katarzyny Kozyry Být někým, kým (ne)jsem představuje dvanáct různých projektů z let 1995 až 2023. Mezi nejznámější prezentované projekty patří Mužské lázně (1999), Hledání Ježíše (2012–2022) nebo Sen (2023). Součástí výstavy jsou také rekvizity z autorčiných projektů, například rozřezaná kůže ze Žranice (2021) a další vybrané převleky z cyklu projektů V umění se sny stávají skutečností (2003–2008).

accessibility(cc) cz en
artistsKatarzyna Kozyra
curatorsNina Hobgarska
placeDům Umění Ostrava
tags
directingJan Vidlička
castJiří Jůza
cameraJan Vidlička
soundJan Vidlička
editingJan Vidlička
interviewJan Vidlička
categoryReportáže
published6. 11. 2024
duration0:07:16
languageČesky
embedlink icon
arrow down
related
Být někým, kým (ne)jsem
Vlny tzv. barevných revolucí v bývalých sovětských republikách, jako např. v Gruzii („růžová revoluce“) nebo na Ukrajině („oranžová revoluce“), jsou povstání za spravedlivé a demokratické prezidentské volby. Duch barevných revolucí, který se vyznačuje neuspokojivým stavem volebních institucí a snahou tento stav vylepšit, je přítomen téměř ve všech postsovětských republikách.
V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.