Reportáže

Být někým, kým (ne)jsem

Katarzyna Kozyra vychází ze sebe jako subjektu, který zároveň performuje a je performován, přičemž autorka používá fotografii, sochu, instalaci a video. Z perspektivy více než třiceti let její intenzivní přítomnosti ve světě umění lze říci, že proměňující se identita a její utváření jsou nejdůležitějším tématem její tvorby.

Tomu je také podřízen výběr prací, které jsou zastoupeny na výstavě. Výstava se zeširoka zaměřuje na tvorbu této významné polské umělkyně. Představuje oblasti jejího zájmu a způsoby řešení problémů, jako jsou různé podoby prožívání a definování identity, těla a pohlaví i kulturních tabu od oceněných Mužských lázní na Benátském bienále až po projekt Hledání Ježíše a její nejnovější performativní aktivity.

Výstavní projekt Katarzyny Kozyry Být někým, kým (ne)jsem představuje dvanáct různých projektů z let 1995 až 2023. Mezi nejznámější prezentované projekty patří Mužské lázně (1999), Hledání Ježíše (2012–2022) nebo Sen (2023). Součástí výstavy jsou také rekvizity z autorčiných projektů, například rozřezaná kůže ze Žranice (2021) a další vybrané převleky z cyklu projektů V umění se sny stávají skutečností (2003–2008).

přístupnost(cc) cz en
umělciKatarzyna Kozyra
kurátorNina Hobgarska
místoDům Umění Ostrava
tagy
režieJan Vidlička
účinkujícíJiří Jůza
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
kategorieReportáže
publikováno6. 11. 2024
délka0:07:16
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Být někým, kým (ne)jsem
Marilyn Monroe do života navrací její rozverná dvojnice. Zpomalená arabská hudba, doprovázející obraz, je podle Jiřího Davida „spíše jistý druh schválnosti, taková arabeska, asi jako ten fíkus, či co to je za "Marilyn" nebo jako její naivní pohyby rukou a těla“. Stejně tak může být interpretovaná jako kontrapunkt, ukazující rozpory mezi naším a muslimským pojetím ženy.
Vlny tzv. barevných revolucí v bývalých sovětských republikách, jako např. v Gruzii („růžová revoluce“) nebo na Ukrajině („oranžová revoluce“), jsou povstání za spravedlivé a demokratické prezidentské volby. Duch barevných revolucí, který se vyznačuje neuspokojivým stavem volebních institucí a snahou tento stav vylepšit, je přítomen téměř ve všech postsovětských republikách.
V mainstreamovém rapu můžeme sledovat homogenní maskulinitu neodlučitelně spojenou s neoliberálními ideály. Pokud definujeme mainstream jako pomyslný střed formování ideálů, autorky cyklu zajímají okraje - místa, kde se takové ideály zakořeňují, tvoří názory a vztahy ke světu. Sledovány jsou “vedlejší postavy” rapového příběhu, jimiž mohou být posluchači a posluchačky či začínající tvůrkyně a tvůrci rapu.