Esterházy – absolvent programu Intermedia na Maďarské univerzitě výtvarných umění a později žák Luciena Hervého – se věnuje především fotografii. Svá díla nejčastěji zakládá na osobních příbězích – svých vlastních i cizích. V posledních letech se jeho pozornost stále více soustředí na příběh jeho rodiny, který je na straně matky i otce složitě propleten s klíčovými momenty maďarských – a někdy i světových – dějin. Pracuje s archivními materiály, především s 600 kusy čítajícím fotoarchivem hraběcí větve rodu Esterházyů, který dokumentuje historii rodiny v letech 1916 až 1939. Kromě toho využívá tiskové fotografie, filmové úryvky a předměty z daného období. Esterházyho současná umělecká díla vytvořená z archivních dokumentů nejsou pouhým výsledkem umělecké apropriace: vybraný archivní materiál získává na významu a aktuálnosti díky doprovodnému příběhu, který lze ve většině případů spojit se současnými politickými či společenskými jevy. Ve své výstavě s názvem Compare (cf.) Marcell Esterházy, podobně jako v předchozích letech, využívá různá média k zpracování a reinterpretaci materiálu z rodinných archivů. Termín „confer“ (cf.) se v písemných textech používá k označení odkazů, které mají přímý vztah k danému tématu. V kontextu Esterházyho výstavy odkazuje na rozmanité příběhy, asociace, vrstvy a odkazy, které se v jednotlivých dílech snoubí. V souvislosti s názvem je významné také dílo jeho otce, romanopisce Pétera Esterházyho, který je z pohledu svého syna rovněž součástí rodinné historie. Odkazy a citace jsou důležitými prvky díla Pétera Esterházyho, stejně jako gesto apropriace. Téměř všechna vystavená díla vycházejí z portrétů, čímž se tento ne tak osobní žánr stává dominantním motivem výstavy. Esterházy mění formu a/nebo médium portrétů (původně fotografie, malby nebo kresby) a transformuje je do fotografií, videí, ale i lightboxových a neonových děl. Umělec využívá techniku portrétování i v případě, že výchozím bodem je objekt, přičemž v takovém případě se do popředí dostává osobní vztah k tomuto objektu.
