Si četli

umělci Minh Thang Pham
instituce Czech Republic
tagy migrace identita rodina komunita performance literatura
režie Minh Thang Pham
překlad Brian Vondrak
kategorie Audio-vizuální umění
publikováno 22. 1. 2021
délka 0:13:18
jazyk Česky / English
embed

Videa a performance Minha Thanga Phama lze chápat i jako klíčovou dírku, která nám odhaluje útržky autorových osobních zkušeností, zážitků a úvah. Patří mezi ně například studium na pražských uměleckých školách, které tematizuje v humorně ironickém Motivačním videu pro mladé umělce, kde sledujeme do omrzení zacyklený trénink fotbalisty a přitom posloucháme příjemný, ale naléhavý hlas: „Chceš být lepší než Bosch… lepší než Malevič, obzvláště chceš být lepší než Malevič,…“

Nejčastěji se však Minh zabývá svou vietnamsko-českou identitou. Před časem nainstaloval do jedné typické vietnamské večerky tisíc kreseb, inspirovaných mytologií jihovýchodní Asie a pohrával si tak s tenzemi a významy, které tato konfrontace divákovi asociuje. Jinou autorovou cestou, jak toto téma uchopit, je jeho zkoumání prostřednictvím citlivého lakmusového papírku mezigeneračních vztahů. Ty se s dospíváním dětí přirozeně proměňují, dnes mohou být navíc problematizovány akcelerací dynamiky světa, přívalem technologických inovací, zpochybněním sociálních či profesních návyků a jistot, posunem hodnotových rámců v oblasti genderu, ekologie, politiky… Umělec k tomu však ve svém případě připojuje i zásadně rozdílnou kulturní zkušenost dětství a dospívání. Narodil se sice podobně jako jeho rodiče ve Vietnamu, od dvou let však vyrůstá v České republice a je tak formován především středoevropským kontextem.

Ve videu Si četli se postupně s nenuceností představuje několik mezigeneračních dvojic. Otcové, matky, synové a dcery hovoří o svém původu a schopnosti hovořit „mateřskými“ jazyky. Příslušníci mladší generace přirozeně bezvadnou češtinou nebo slovenštinou většinou připouští, že si nejsou v řečí svých rodičů zcela jisti, je to „kuchyňská“ komunikace druhé generace někdejších imigrantů. A právě tyto jazykové posuny se stávají umělci symbolem trhliny, která se objevuje mezi ním a jeho rodiči. Dvojice ve videu poté usedají na jakési pódium a před zraky ostatních si předčítají z dětských knih. Mladší čtou v originále Čapkova Pejska a kočičku, starší pak ve svém rodném jazyce ve Vietnamu stejně ikonický příběh Cvrčkovy dobrodružné toulky. Alegorie se tak završuje.

Nemusíme však hovořit jen o alegorii. Performance má nepochybně reálný vliv na všechny zúčastněné. I když se nerad pouštím do povšechných srovnání, v jádru asi takový, jako když Kateřina Šedá kreslila ve své slavné akci s babičkou. Jen zde nejde primárně o aktivaci seniorního člena, ale vztahu mezi ním a jeho potomkem. Názorně to ukazuje záznam jiné performance umělce s jeho otcem. Když se první ptá druhého, jak se srovnává s tím, že se věnuje umění, které je obtížně srozumitelné i zpeněžitelné, ten odpovídá, že umění dělá lidi více tình cảm. Činí „vztah mezi otcem a synem šťastnějším“, empatičtějším, více milujícím. A to je dobře.

Ondřej Navrátil

Minh Thang Pham (1996) narozený v Hai Phongu ve Vietnamu žije od dvou let v České republice. Studuje v ateliéru malby II. (Vladimír Skrepl) na pražské AVU, aktuálně je však na stáži u Dominka Langa na VŠUP. V minulém roce intervenoval svou prezentací do večerky na Barrandově a připravil výstavu pod názvem Chinh Phu Ngam/Nářek ženy jejíž muž odešel do války v A Space v Hanoji. Uskutečnil také několik performancí, například v rámci pop-up výstavy věnované diasporické zkušenosti v tranzit.cz.

Video Si četli bylo vybráno k podpoře v rámci Artyčok.TV Video Open Callu 2020.

související s
Si četli

0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Třetí díl z cyklu Architektura soužití zodpovídá řadu otázek ze života zdánlivě nesourodé skupiny spolubydlících. Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.

Architektura soužití

Cyklus se zaměřuje na středoevropské příklady tzv. dobré praxe, kde se místní komunity pokoušejí vytvořit, povětšinou svépomocí, funkční společenské i materiální zázemí pro důstojný život. Klíčem k vybraným lokalitám je významná role architektů či umělců, kteří v projektech působí jako jedni z hlavních hybatelů změn. Záměrem je zprostředkovat nový pohled na sociální udržitelnost ve městě.

HUMANITÁRNÍ DESIGN A PŘÍZRAK KAPITALISMU

Přiliš lidský svět

Feeling the Curve of the Earth