Corpus alienum reaguje na našu socialistickú minulosť a náš súčasný postoj k nej. Kľúčovým objektom projektu je sadrový odliatok sochy Lenina, pochádzajúci z obdobia, keď v Pisztoryho paláci sídlilo Múzeum V. I. Lenina. Umelecký zásah spočíva v umiestnení reproduktorov dovnútra sochy a v jej oživení prostredníctvom kompozície vytvorenej zo zvukov manuálnej práce a dialógov dvoch robotníkov.

umělciMaja Štefančíková, Nóra Ružičková, Adam Novota
místoPisztoryho palác
tagy
účinkujícíNóra Ružičková
kameraMaja Štefančíková
zvukMaja Štefančíková, Peter Barényi
střihMaja Štefančíková
interviewPeter Barényi
překladMichaela Wickleinová
kategorieReportáže
publikováno6. 3. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Corpus Alienum
Antonia Majaca je kurátorka, teoretička a pedagožka. Působí na IZK Institute for Contemporary Art na Univerzitě v Grazu. Soustředí se na umělecký interdisciplinární výzkum a epistemologii umění ve věku algortimizace.
Série rozhovorů s názvem Berlin: We Should Talk si vytyčila za cíl zprostředkovat vybrané osobnosti spjaté s berlínskou uměleckou scénou. Jedná se o vizuální umělkyně, kurátorky, teoretiky, filmaře, pedagogy.
Důležitým zprostředkovatelem informací o nových produktech se na začátku šedesátých let stala televize. Ve vysílání bylo třeba zřetelně oddělit reklamy od běžného programu. Eduard Hofman v roce 1964 nakreslil a režíroval krátký film Trio. Jeden charakter z tohoto snímku se o tři roky později objevil v televizním vysílání, aby střežil hranici mezi reklamním blokem a ostatními programy. Původně se mu říkalo Pumprlík, ale televizní diváci mu brzy dali jméno Pan Vajíčko.
Ve skleněných vitrínách zde kurátoři prezentovali dětské hračky čtyřiceti vybraných umělců, architektů a teoretiků, s nimiž byli generačně spříznění, a kteří tedy vyrůstali v období 70. a 80. let. Zpětně viděno je výstava napůl vážným a napůl ironickým komentářem k této spřízněnosti a předznamenáním obratu k období normalizace jako zdrojového období řady českých umělců po roce 2000.