Corpus alienum reaguje na našu socialistickú minulosť a náš súčasný postoj k nej. Kľúčovým objektom projektu je sadrový odliatok sochy Lenina, pochádzajúci z obdobia, keď v Pisztoryho paláci sídlilo Múzeum V. I. Lenina. Umelecký zásah spočíva v umiestnení reproduktorov dovnútra sochy a v jej oživení prostredníctvom kompozície vytvorenej zo zvukov manuálnej práce a dialógov dvoch robotníkov.

umělciMaja Štefančíková, Nóra Ružičková, Adam Novota
místoPisztoryho palác
tagy
účinkujícíNóra Ružičková
kameraMaja Štefančíková
zvukMaja Štefančíková, Peter Barényi
střihMaja Štefančíková
interviewPeter Barényi
překladMichaela Wickleinová
kategorieReportáže
publikováno6. 3. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Corpus Alienum
Ve skleněných vitrínách zde kurátoři prezentovali dětské hračky čtyřiceti vybraných umělců, architektů a teoretiků, s nimiž byli generačně spříznění, a kteří tedy vyrůstali v období 70. a 80. let. Zpětně viděno je výstava napůl vážným a napůl ironickým komentářem k této spřízněnosti a předznamenáním obratu k období normalizace jako zdrojového období řady českých umělců po roce 2000.
Důležitým zprostředkovatelem informací o nových produktech se na začátku šedesátých let stala televize. Ve vysílání bylo třeba zřetelně oddělit reklamy od běžného programu. Eduard Hofman v roce 1964 nakreslil a režíroval krátký film Trio. Jeden charakter z tohoto snímku se o tři roky později objevil v televizním vysílání, aby střežil hranici mezi reklamním blokem a ostatními programy. Původně se mu říkalo Pumprlík, ale televizní diváci mu brzy dali jméno Pan Vajíčko.
Svou otevřeností – jak ve smyslu autorství, tak ve smyslu časového průběhu – to jsou v podstatě happeningy v nejčistším slova smyslu, i když se tento pojem v souvislosti s aktivitami Křižovnické školy používá jen ojediněle.
Pomineme-li záběry Vladimíra Boudníka ve filmu Jaromíra Perglera Akce v ulicích Prahy z roku 1956, jsou nejstaršími známými filmovými záznamy akcí v českém prostředí právě filmy Rudolfa Němce z počátku 70. let 20. století.
Od července 1981, kdy Sozanský vytvořil v Mostě první práce, na místě fotografoval Jiří Putta a záběry natáčel absolvent FAMU Michal Baumbruck spolu s kameramanem Františkem Brabcem. Výsledný film, jenž zachycuje nejen jednotlivé plastiky, ale také performance s herci, které Sozanský pro účely filmu zinscenoval, byl nazván Evakuace a promítán během osmdesátých let jen párkrát na setkání umělcových přátel.