Cožpak se pod stolem, který nás dělí, nedržíme všichni tajně za ruce?

Stoly bývají různé: jídelní, pracovní, psací, konferenční… Činnosti, kterým slouží odlišné typy stolů, mají něco společného: jsou to sociálně kodifikované tělesné úkony.

 Musíme se jim učit a také umět poznat patřičnou činnost, ke které je daný stůl určen. Tyto úkony jsou vykonávány na stole nebo aspoň nad ním. Stůl tedy tvoří jakousi platformu, která zakládá společensky přijatelné užití těla.

To, co se odehrává na stole, se děje na horní ploše jeho desky. Stůl je vlastně právě tato rovina. To znamená, že všechny věci na stole si jsou v zásadě rovné. Jistě, některé jsou dražší, jiné zase užitečnější, některé právě používáme, jiné zrovna nepotřebujeme. Podstatné ale je, že všechny tyto věci jsou vzájemně souměřitelné, mohou spolu vstupovat do vztahů, mohou si vyměňovat místa, mají právo zabírat prostor na ploše stolu. Smést něco ze stolu znamená provést totální likvidaci.