Profily

David Spriggs: Red

‘Red’, the most recent work by Canadian/UK artist, David Spriggs, is the latest instalment of the artist’s exploration into colour. In his work, Spriggs examines the particular symbolic, perceptual, social, political, and historical connotations attached to individual colours. The tradition of the monochrome is considered in the artist’s chroma-centric practice. David Spriggs is currently is based in Montreal. He was born in 1978 in Manchester, England, and immigrated to Canada in 1992. He received his Master of Fine Arts from Concordia University, Montreal, and his Bachelor of Fine Arts from Emily Carr University in Vancouver. He undertook student residencies at Central St. Martins College of Art in London, England (1999) and the Bauhaus University in Weimar, Germany (2006). He has recently exhibited work at the Prague Biennial 5, the Louis Vuitton Gallery in Macau, and at the Sharjah Biennal 9 in the UAE. His work is in the permanent collections of the Montreal Museum of Fine Arts and the National Museum of Quebec.

umělciDavid Spriggs
místoTrafačka
tagy
účinkujícíDavid Spriggs
kameraRuiz De Infante Jon, Pérez Picazo Iñigo
zvukRuiz De Infante Jon, Pérez Picazo Iñigo
střihLara d'Argento, Ruiz De Infante Jon, Pérez Picazo Iñigo
interviewLara d'Argento
kategorieProfily
publikováno21. 5. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
David Spriggs: Red
Profil Andrey Průchové Hrůzové nabízí alespoň částečný vhled do šíře jejího profesního působení, ve kterém se zabývá především vztahem vizuality, rasy, kultury a paměti. 
Struktura videa Tamagotchi je založena na střídání jednoduchých animací a textů. Animace připomínají první videohry nebo jednoduché počítačové hry. Pro texty je použit font Chicago, spjatý s počítači Apple, kde byl v letech 1984 až 1997 používán pro interface operačního systému. Oproti hlavnímu proudu české videotvorby poloviny 90. let, jež je většinou postaven na performativních prvcích nebo výtvarném ozvláštnění videoobrazu, je Mašínův přístup radikálně odlišný nejen esteticky, ale i koncepčně.
Výstava si zahrává s představou meziplanetárního eskapismu – mentální hrou na únik do jiných světů. Čím se ale taková vesmírná cesta stává pro své pasažéry? Záchranou, nebo vězením, v němž už nezbývá nic jiného, ​​​​​​​​​​​​​​​​​​než vzpomínky? Střípky, které si lidský mozek sestavuje do nových abstraktních konceptů?