Audio-vizuální umění

COMO SOS TAN LINDO / JAK TO, ŽE JSI TAK KRÁSNÝ

Projekt Cómo sos tan lindo (Jak to, že jsi tak krásný), na kterém začala autorka pracovat v roce 2005, zkoumá mužskou sebepercepci s ohledem na maskulinní krásu. Projekt je ve všech místech zahájen umístěním inzerátu v místním tisku: „Casting. Hledáme atraktivní muže na focení.“ Umělkyně potom pozve přihlášené k focení a krátkému rozhovoru do hotelového pokoje – účastnící jsou dobrovolníky a předem informováni, že focení není finančně ohodnoceno. Výsledné rozhovory se točí kolem konceptu krásy, vztahu mezi muži a jejich tělem a různými konstrukcemi maskulinity. Pro českou verzi byl k rozhovorům přizván překladatel, ačkoli v průběhu úvodního focení byla umělkyně s účastníky v hotelovém pokoji sama.

umělciPaula Delgado
místo_Neurčené město
tagy
kameraPaula Delgado
zvukPaula Delgado
střihTasovská Klára
interviewPaula Delgado
překladEva Maršíková
kategorieAudio-vizuální umění
publikováno17. 7. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
COMO SOS TAN LINDO / JAK TO, ŽE JSI TAK KRÁSNÝ
V mainstreamovém rapu můžeme sledovat homogenní maskulinitu neodlučitelně spojenou s neoliberálními ideály. Pokud definujeme mainstream jako pomyslný střed formování ideálů, autorky cyklu zajímají okraje - místa, kde se takové ideály zakořeňují, tvoří názory a vztahy ke světu. Sledovány jsou “vedlejší postavy” rapového příběhu, jimiž mohou být posluchači a posluchačky či začínající tvůrkyně a tvůrci rapu.
Kateryna Khramtsová natočila krátkometrážní dokument o nebinární performerce a vojačce nazvaný Qirim (2023), který se objevil na mnoha tuzemských i zahraničních filmových festivalech. V doprovodné eseji jej Kryštof Kočtář představuje v kontextu autorčiny umělecké tvorby.
Z dosavadních uměleckých prací Kateřiny Komm zřetelně vystupuje záměr vrstvit, skládat a průběžně přetvářet nesčetné množství obrazových i textových objektů a záznamů událostí, inspirativních prožitků či vjemů z různých míst, časů a prostorů. Autorčiny reflexe živě rezonujících momentů otevírají prostor dalším, asociativním představám, jež tvoří bohatě rozvětvené linie významů vznikajících soch, objektů, kreseb a instalací. Některé z prací byly vytvořeny na základě inspirace konkrétním předmětem, uměleckým dílem nebo architekturou, některé mohou být přímým otiskem nalezeného objektu, podnětem může být i magický zážitek symbolického charakteru.
Továrna na Střekově přes sto let ovlivňuje strukturu města i kvalitu života jeho obyvatel. V době průmyslového rozvoje Johann Schicht a jeho potomci vybudovali ve městě občanskou vybavenost – polikliniku, lázně, jesle, knihovnu a pro své pracovníky i obytné domy. Po zestátnění podniku výroba pokračovala a nadále zaměstnávala velké množství nově usazeného obyvatelstva. I národní podnik Setuza spolčoval své zaměstnance a umožňoval jim realizovat „nadstavbu“, a to především při akcích Revolučního odborového hnutí, pod které spadala organizace oslav Mezinárodního dne žen, mikulášských nadílek nebo dětských táborů.