Zbyněk Baladrán jednoduchým střihem propojil fragmenty dvou českých filmů – jednoho z období nacistické okupace (Kristián) a druhého z doby bezprostředně po ukončení války (Pérák a SS). Oba filmy mají pro české publikum hodnotu mýtu (jako filmové umění). Filmy z doby okupace jsou více spojovány s dobovou sentimentalitou než s válečným kontextem; naopak Trnkův poválečný film je přímou reakcí na ukončenou válku, v níž byl nepřítel poražen. Oba filmy reprezentují jistý čitelný, a přesto složitý kontext. Jejich zasazení do nového rámce pouhým střihem vytváří modelový vzorec pro analogický postup při práci s jinými informacemi.
