Reportáže

Dreaming over the Post-Burnout World

Výstava kolektivu Monika, který jako stejnojmenné kolektivní tělo pracuje s performativními přístupy vztahování se ke krizi odpočinku, hledá způsoby, jak společně zažívat symptomy vyhoření, únavy a úpadku.

Loudá se v ruinách rozpadlých lázní a ukazuje obrazy světa, který už dávno vyhořel. S romantickou melancholií vysvětluje zapomenuté pojmy: relax, rekreace, nicnedělání a v GAVU rekonstruuje vzpomínku na veřejnou dovolenou pro všechny.

„Minutu po minutě, už prostě není možné zpomalit. I mrknutí zavání ztrátou času. Každou milisekundu můžete ztratit fokus, a to se neodpouští. A tak jsem se tomu prostě oddala. Je to totální extáze. Položit se do práce. A po práci víš, že budeš zase pracovat. A celou tu dobu se budeš bát, že nebudeš moct pracovat.“

Monika je kolektivní identita. Superhrdinka únavy. Její tělo je kronikou všech krizí, otlačeno extraktivním kapitalismem a unaveno neustálou soutěží. Monika je umělecký kolektiv, který je tvořen zejména (ale nejen výhradně) těly Anny Chrtkové (kurátorka a scénografka), Matyáše Grimmicha (umělec a facilitátor) a Karolíny Schön (umělkyně, fotografka a promítačka). Kolektiv vznikl jako nástroj osobního tréninku na budoucnost, kdy bude nutné odmítnout (nebo alespoň radikálně přehodnotit) koncept individualismu ve prospěch postkapitalistických vizí uspořádání společnosti. Ve své tvorbě propojuje text, obraz, video, objekt a performativní přístup. Jejich práce byly prezentovány v galeriích a rezidenčních prostorech v ČR a okolí (Muzeum umění a designu Benešov, Galerie TIC, Banská st a nica Contemporary, atd.).

artistskolektiv Monika
curatorsFlóra Gadó, Judit Szalipszki
placeGalerie AVU
tags
cameraJan Vidlička
soundJan Vidlička
editingJan Vidlička
interviewJan Vidlička
categoryReportáže
published26. 1. 2026
duration0:05:18
languageČesky
embedlink icon
arrow down
related
Dreaming over the Post-Burnout World
Zatímco Marina Abramovič i nadále bude těžit ze své pozice burzovního hráče, který správně investoval svůj vlastní krví vydřený kapitál do výnosné megakorporace jmenující se Art World, Václav Pišvejc naopak ve svém boji za uznání navždy zůstane především sisyfovským mýtem a otazníkem visícím nad normalitou i normalizací dnešní kultury.