Reportáže

Dreaming over the Post-Burnout World

Výstava kolektivu Monika, který jako stejnojmenné kolektivní tělo pracuje s performativními přístupy vztahování se ke krizi odpočinku, hledá způsoby, jak společně zažívat symptomy vyhoření, únavy a úpadku.

Loudá se v ruinách rozpadlých lázní a ukazuje obrazy světa, který už dávno vyhořel. S romantickou melancholií vysvětluje zapomenuté pojmy: relax, rekreace, nicnedělání a v GAVU rekonstruuje vzpomínku na veřejnou dovolenou pro všechny.

„Minutu po minutě, už prostě není možné zpomalit. I mrknutí zavání ztrátou času. Každou milisekundu můžete ztratit fokus, a to se neodpouští. A tak jsem se tomu prostě oddala. Je to totální extáze. Položit se do práce. A po práci víš, že budeš zase pracovat. A celou tu dobu se budeš bát, že nebudeš moct pracovat.“

Monika je kolektivní identita. Superhrdinka únavy. Její tělo je kronikou všech krizí, otlačeno extraktivním kapitalismem a unaveno neustálou soutěží. Monika je umělecký kolektiv, který je tvořen zejména (ale nejen výhradně) těly Anny Chrtkové (kurátorka a scénografka), Matyáše Grimmicha (umělec a facilitátor) a Karolíny Schön (umělkyně, fotografka a promítačka). Kolektiv vznikl jako nástroj osobního tréninku na budoucnost, kdy bude nutné odmítnout (nebo alespoň radikálně přehodnotit) koncept individualismu ve prospěch postkapitalistických vizí uspořádání společnosti. Ve své tvorbě propojuje text, obraz, video, objekt a performativní přístup. Jejich práce byly prezentovány v galeriích a rezidenčních prostorech v ČR a okolí (Muzeum umění a designu Benešov, Galerie TIC, Banská st a nica Contemporary, atd.).

umělcikolektiv Monika
kurátorFlóra Gadó, Judit Szalipszki
místoGalerie AVU
tagy
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
kategorieReportáže
publikováno26. 1. 2026
délka0:05:18
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Dreaming over the Post-Burnout World
Jestrdej (1983), němý černobílý film na pomezí videoperformance o malých mystériích všedního dne s prvky klasického filmového gagu, následně doprovodil komentářem, v němž reflektuje svou tehdejší pozici „olomouckého performera”. Vznikla tak práce Yesterday (1983–2008), kterou začíná pravidelná rubrika videí z videoarchivu VVP AVU.
Ve videu Si četli se postupně s nenuceností představuje několik mezigeneračních dvojic. Otcové, matky, synové a dcery hovoří o svém původu a schopnosti hovořit „mateřskými“ jazyky. Příslušníci mladší generace přirozeně bezvadnou češtinou nebo slovenštinou většinou připouští, že si nejsou v řečí svých rodičů zcela jisti, je to „kuchyňská“ komunikace druhé generace někdejších imigrantů. A právě tyto jazykové posuny se stávají umělci symbolem trhliny, která se objevuje mezi ním a jeho rodiči.