Profily

galerie m.odla

m.odla je vitrína v  chodbě bytového domu poblíž Strossmayerova náměstí v pražských Holešovicích. Vznikla jako iniciativa spojená spíše se záchranou původních architektonických prvků domu, který byl postaven v  roce 1939 architektem Evženem Rosenbergem ve funkcionalistickém stylu. Původně byla jedna, nyní jsou to dvě uzamykatelné prosklené vitríny v  přízemní chodbě uvnitř domu, přímo naproti vchodu. Je na místě, kudy denně projdou všichni, kteří zde bydlí. Původní nápad použít vitrínu jako místo pro dekorativní prvek chodby (podobně jako výzdoby na chodbách panelových domů) přerostl v  pravidelné vernisáže, kterých se účastní jak nejširší umělecká i místní veřejnost, tak obyvatelé Antonínské 6. Vystavovali zde umělci současné mladé scény, jako např. Jiří Thýn, Markéta Kinterová nebo Adéla Svobodová. Projekt je inzerován též v  zahraničí a má za sebou několik mezinárodních výstav. Do výstavní činnosti se občas zapojují i obyvatelé domu, ať už více (MUDr. Oldřich Pražan, 6. patro) či méně (Petr Robětín, přízemí) úspěšně.
V  rámci vernisáží v  galerii m.odla se čas od času odehraje kulturní událost přímo v  některém z  bytů v  domě, jako například zmiňovaná vernisáž videoprojektu Oldřicha Pražana ze 6. patra.
Od roku 2012 se každý rok v  červnu koná v  rámci vernisáže větší akce na dvoře domu, která se snaží navázat kontakt se širším publikem a dát vědět o existenci galerie (většinou hlasitou hudební produkcí) nejen obyvatelům domu, ale přinejmenším celého bloku.
Galerie funguje letos už sedmým rokem a proběhlo v  ní okolo 36 výstav. Ke galerii je také přidružen projekt A.I.R. Antonínská, kterého se dosud zúčastnili dva zahraniční umělci. Jde o možnost pobytu umělců v  pokoji pro služku v jednom z  bytů domu. Umělci mohou využít prostor galerie pro prezentaci své tvorby, ale také celý dům a jeho okolí i s  jeho obyvateli pro uskutečnění jejich projektů.

Daniela Deutelbaum

místogalerie m.odla
tagy
účinkujícíDaniela Deutelbaum
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
překladZuzana Frantíková, Zuzana Rousová
playlistyProfily galerií a institucí
kategorieProfily
publikováno1. 12. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
galerie m.odla
Kolektiv Ateliéru bez vedoucího ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze uspořádal sérii přednášek a performativních vstupů na téma uměleckého vzdělávání. Pozvaní hosté a hostky – umělci, teoretičky i aktivisté – se ve svých příspěvcích různými způsoby zabývali momentem rozpoznání nerovnosti a možnostmi, jak na ni reagovat. Ptáme se: co přesně můžeme dělat?
Řídí-li kulturní instituci odborník a příliš se mu nedaří udržovat vyrovnaný rozpočet, zbývá ještě možnost spoléhat se na dovednosti finančního ředitele nebo účetních poradců. Pokud však kulturní instituci vede manažer bez potřebných znalostí oboru a daného kontextu, nezbývá než doufat, že se nepokusí instituci a její program koncipovat jen a pouze podle pravidel výnosného byznysu. Veřejná instituce by podle našeho názoru měla, kromě efektivního hospodaření, přinášet především kvalitní službu veřejnosti.
Komu všemu by galerie měly být přístupné a nejsou? Jsou tu pro rodiče s malými dětmi a jiné pečující osoby? Jsou tu pro děti, nemocné či jinak handicapované? Chovají se galerie k umělcům a umělkyním, jejichž práci prezentují, férově? Proč jsou produkční výstav, na rozdíl od kurátorů a umělců, neviditelné? Mohou se lidé pracující ve sféře současného umění vyhnout (sebe-)vykořisťování, (sebe-)prekarizaci?
Je umění hobby anebo je to vlastně práce, která má svá specifika? Jak máme v chronicky podfinancované kulturní sféře vlastně tvořit, kurátorovat a psát, když náklady na běžný život stále stoupají?