Sarah Dubná se s tématy agrese a vzteku vypořádává jak v průběhu malířského, tak tatérského tvůrčího procesu. Pro své obrazy využívá množství podkladů. Plátno, nalezené i použité textilie, štuky, omítky a zdi, do nichž někdy jemně, jindy agresivně, s hněvem a s razancí vstupuje. Bodá, škrábe, perforuje, drápe, trhá je na kusy, a poté zase seřazuje, skládá, sešívá, uklidňuje a vytváří nový vnitřní řád.
