Diskuze

Hranice architektury: Města bez bariér

Jak vnímají veřejný prostor lidé s handicapem?
Jaké nástrahy, překvapení nebo vylepšení město nabízí?

Sportovec Zbyněk Švehla je prvním Evropanem na vozíku, který dokončil Ironman na Havaji. Vystudoval obor Finance na VŠE a nyní se věnuje projektu prevence dětské úrazovosti Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Zbyněk je na vozíku po pádu z kola. Mezi jeho největší záliby patří sport, věnuje se především cyklistice (handbike), triatlonu a rekreačně hraje basketbal.

Architekt Jan Tomandl se od roku 2012 věnuje v Pražské organizaci vozíčkářů koncepční práci a konzultační činnosti v oblasti odstraňování bariér v architektuře, dopravě a veřejném prostoru.
Je členem několika komisí a pracovních skupin při Magistrátu hlavního města Prahy, Národní rady osob se zdravotním postižením ČR nebo Úřadu vlády ČR. Je také doktorandem a výzkumným pracovníkem na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

místoSkautský institut
tagy
účinkujícíZbyněk Švehla, Alžběta Stodolová, Jan Tomandl, Karolína Kripnerová
kameraJanek Rous
zvukJanek Rous
střihJanek Rous
playlistyHranice architektury
kategorieDiskuze
publikováno21. 1. 2020
délka01:27:32
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Hranice architektury: Města bez bariér
Komponovaná událost propojuje různé manifestace tělesnosti s koncepty, které tělesnou totalitu a normalitu narušují. Událost, která na těle staví i tělo využívá. Událost, ve které se těla umělkyň*umělců setkávají s těly publika. Událost, ve které je možné se pohybovat, volit si směr a úhel pohledu, dotknout se (sebe)? Fyzická blízkost už dlouho nebyla bezpečná. Je přece úplně normální mít tělo! Ať je jakékoliv!
Komu všemu by galerie měly být přístupné a nejsou? Jsou tu pro rodiče s malými dětmi a jiné pečující osoby? Jsou tu pro děti, nemocné či jinak handicapované? Chovají se galerie k umělcům a umělkyním, jejichž práci prezentují, férově? Proč jsou produkční výstav, na rozdíl od kurátorů a umělců, neviditelné? Mohou se lidé pracující ve sféře současného umění vyhnout (sebe-)vykořisťování, (sebe-)prekarizaci?
O povaze šílenství se debatuje už od starověku. Duševní nemoc je však vynálezem moderní doby spojené s institucionalizací psychiatrie. Podle Michela Foucaulta to byla potřeba buržoazie 18. století odklidit neposlušné jedince z veřejné sféry, která vedla k zavedení zvláštních ústavů pro tzv. duševně choré. V rámci těchto „cel pro nežádoucí“ se pak psychiatrie vyvinula ve vědeckou disciplínu.
NU architectuuratelier se zaměřuje na experimentální architekturu, jejich cílem je přispět za použití odpovídajících materiálů a promyšleného využití prostoru ke zlepšení životního prostředí. Ve své tvorbě se mimo jiné věnují také krajinářství. Ateliér byl nominovaný na cenu Mies van der Rohe a Belgickou cenu za architekturu s projektem C-mine Expeditie. Jedná se o rekonstrukci starého důlního komplexu, který dnes slouží jako kulturní a zábavně-vzdělávací park.
Americká kurátorka Bojana Coklyat popisuje ve své prezentaci vlastní zkušenosti s přístupem k lidem se zdravotním postižením v České republice. Coklyat realizovala během svého ročního pobytu v České republice výzkum, který se zabýval naším galerijním prostředím. V prezentaci se zaměřuje na práva zdravotně postižených osob a komentuje snahu našich galerií a muzeí vytvářet programy pro návštěvníky s nejrůznějšími druhy postižení.