Přednášky

NU architectuuratelier - Pluralismus

NU architectuuratelier je platforma pro intenzivní výzkum architektury a designu vedená Armandem Eeckelsem a Halewijnem Lievensem. NU má za cíl vytvářet prostorové, materiální a krajinné zásahy v pevné spolupráci s klienty. NU chce kvalitním způsobem přispívat do našeho sociálního, prostorového a duševního prostředí. Výsledkem tohoto intenzivního přístupu k architektuře je celá řada realizovaných a oceňovaných projektů. NU usiluje o kontaktní, reálnou architekturu kombinováním velkých i menších projektů a povyšováním funkčních očekávání na inspiraci. Přednáška se bude soustředit na náš pluralistický přístup, proto název Pluralismus.

NU architectuuratelier se zaměřuje na experimentální architekturu, jejich cílem je přispět za použití odpovídajících materiálů a promyšleného využití prostoru ke zlepšení životního prostředí. Ve své tvorbě se mimo jiné věnují také krajinářství. Ateliér byl nominovaný na cenu Mies van der Rohe a Belgickou cenu za architekturu s projektem C-mine Expeditie. Jedná se o rekonstrukci starého důlního komplexu, který dnes slouží jako kulturní a zábavně-vzdělávací park.

umělciArmando Eeckels, Halewijn Lievens
místoCAMP
tagy
účinkujícíArmando Eeckels, Halewijn Lievens
kameraJanek Rous
zvukJanek Rous
střihJanek Rous
playlistyKruh architektury
kategoriePřednášky
publikováno25. 7. 2019
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
NU architectuuratelier - Pluralismus
Komu všemu by galerie měly být přístupné a nejsou? Jsou tu pro rodiče s malými dětmi a jiné pečující osoby? Jsou tu pro děti, nemocné či jinak handicapované? Chovají se galerie k umělcům a umělkyním, jejichž práci prezentují, férově? Proč jsou produkční výstav, na rozdíl od kurátorů a umělců, neviditelné? Mohou se lidé pracující ve sféře současného umění vyhnout (sebe-)vykořisťování, (sebe-)prekarizaci?
Americká kurátorka Bojana Coklyat popisuje ve své prezentaci vlastní zkušenosti s přístupem k lidem se zdravotním postižením v České republice. Coklyat realizovala během svého ročního pobytu v České republice výzkum, který se zabýval naším galerijním prostředím. V prezentaci se zaměřuje na práva zdravotně postižených osob a komentuje snahu našich galerií a muzeí vytvářet programy pro návštěvníky s nejrůznějšími druhy postižení.
Komponovaná událost propojuje různé manifestace tělesnosti s koncepty, které tělesnou totalitu a normalitu narušují. Událost, která na těle staví i tělo využívá. Událost, ve které se těla umělkyň*umělců setkávají s těly publika. Událost, ve které je možné se pohybovat, volit si směr a úhel pohledu, dotknout se (sebe)? Fyzická blízkost už dlouho nebyla bezpečná. Je přece úplně normální mít tělo! Ať je jakékoliv!
O povaze šílenství se debatuje už od starověku. Duševní nemoc je však vynálezem moderní doby spojené s institucionalizací psychiatrie. Podle Michela Foucaulta to byla potřeba buržoazie 18. století odklidit neposlušné jedince z veřejné sféry, která vedla k zavedení zvláštních ústavů pro tzv. duševně choré. V rámci těchto „cel pro nežádoucí“ se pak psychiatrie vyvinula ve vědeckou disciplínu.
Prostřednictvím výstavy se kurátorský tým obrací k Pardubicím a komunitám, které toto město obývají, testuje prostorové možnosti galerie a pokouší se ji učinit přístupnější a obyvatelnější pro různé entity.