Reportáže

machinia: i both leak and receive. perfectly happy, in a circle, complete.

V galerii 35m2 jsou prezentovány dvě monumentální díla, dvě odlišná prostředí. Oba prostory vycházejí ze stejného materiálového kontextu, materiálového jazyka. Přesto každá z těchto realizací útočí na jiné smysly pomocí jiné techniky a materiálu.
Tyto nové prostorové konfigurace, stavby, instalace, které formují naši prostorovou orientaci, navigaci prostorem, přednostně útočí na naše základní smysly, na naši smyslovou paměť, na naši individuální/privátní paměť. Mnohovrstevnatost materiálem, budování nových materiálových souvislostí, kontextu, je dlouhodobým procesem, kdy se vytváří nové komplexní prostorové formy komunikace. Tato materiální, prostorová a smyslová komunikace zahrnuje nám známé i neznámé procesy (skryté), zlomky naší individuální paměti a také paměti, kterou tyto komplexní realizace samy budují. Pohybujeme se v kruhu dějů, které jsou zčásti mechanické, strojové a které zčásti odkazují na momentálně žitou nebo již prožitou realitu. Kruh, zacyklení dějů je zde základním konstrukčním prvkem.

Ida Idaida (*1990, Mora, Švédsko) je multimediální umělkyní a sochařkou, která působí ve Stockholmu. Ida Idaida pracuje s mnohavrstevným materiálem, který nám umožňuje více odlišných pohledů, pozorování, vnímání a interpretací jejího autorského díla. Výsledkem její intenzivní a fyzické práce jsou komplexní, monumentální a procesuální/mechanické prostorové realizace.

umělciIda Idaida
kurátorLexa Peroutka
místoGalerie 35m2
tagy
účinkujícíLexa Peroutka, Ida Idaida
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
kategorieReportáže
publikováno15. 12. 2021
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
machinia: i both leak and receive. perfectly happy, in a circle, complete.
Struktura videa Tamagotchi je založena na střídání jednoduchých animací a textů. Animace připomínají první videohry nebo jednoduché počítačové hry. Pro texty je použit font Chicago, spjatý s počítači Apple, kde byl v letech 1984 až 1997 používán pro interface operačního systému. Oproti hlavnímu proudu české videotvorby poloviny 90. let, jež je většinou postaven na performativních prvcích nebo výtvarném ozvláštnění videoobrazu, je Mašínův přístup radikálně odlišný nejen esteticky, ale i koncepčně.
Jedno z prvních videí Janky Vidové, které vzniklo jako spontánní studentská práce v ateliéru nových médií na pražské AVU. Snovou atmosféru vzniklou výběrem archetypálních motivů (chůze ve sněhu, bílí králíci, staří lidé, idylická krajina v šeru) podpořila autorka dobovými obrazovými efekty (polarizace, barevná manipulace, zpomalování) a nalezenou hudbou.