Jakub Adamec

umělci Jakub Adamec
místo Česká republika
tagy Anglické titulky hudba každodennost kolektiv komunita kurátorství
ůčinkující Jakub Adamec, Tereza Jindrová, Barbora Švehláková
kamera Nikola Brabcová, Janek Rous
zvuk Nikola Brabcová
střih Nikola Brabcová
interview Tereza Jindrová, Barbora Švehláková
překlad Zuzana Rousová
playlisty Kurátorské profily
kategorie Profily
publikováno 16. 4. 2021
délka 0:25:52
jazyk Česky / English
embed link icon

Když v roce 2006 David Korecký zkoumal současné kurátorství ve své publikaci s příznačným názvem Médium kurátor (VŠUP 2009), pokoušel se v úvodu vyjasnit otázky, které jej samého vedly k tomu, že udělal dotazník mezi desíti českými kurátorkami a jednadvaceti kurátory. Použil přitom formulaci, v níž přirovnává kurátorování k aktivitě, která se zabývá „tlumočením záměru umělců odborné i laické veřejnosti“. Pojem „tlumočení“ je však ve své podstatě jednosměrný: jeho základem je překlad informace z jazyka nesrozumitelného do jazyka nám známého. Není však kurátor ještě něčím jiným, když se zároveň podílí na výstavě jako celku?

V následujících pěti letech se pak na české scéně hojně diskutovalo o tom, co znamená, že se kurátory stali sami umělci (a umělkyně), tedy míněno osoby, které vystudovaly některou z vysokých uměleckých škol či fakult umění. Vždyť tradičně by měla tato role připadnout spíše teoretičkám, historikům umění anebo třeba estetikům či filozofkám… Když pak o více než deset let později nastoupí na pozici kurátora městské galerie v Ostravě Jakub Adamec, vystudovaný umělec, aktivní na hudební i umělecké scéně (a to u nás i částečně v Polsku), nejen že to už není divné, ale vlastně se ukazuje, že je to krok žádoucí. Současné kurátorství se totiž také proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.

Těžko tu budeme hledat jasný rukopis, protože problém, který by mohl vzniknout z chybějícího odstupu (zvláště v Ostravě, kde scéna současného umění není nevyčerpatelná a jistá zaujatost by byla lépe vidět), je překlenován skrze rozvrstvení až rozdrobení aktivit galerie. V každé fázi a každé drobné intervenci tak je možné najít prvek spolupráce mezi kurátorem a oslovenými umělkyněmi či umělci. Sebereflexivita nahradila reflexivitu vnější a spolupráce a transdisciplinarita nahradily zaměření instituce na prezentaci osobností (jež dostávaly prostor předtím, než Adamec začal v galerii pracovat a nutno dodat, že se jednalo o výpravné a profesionálně připravené výstavy).

Jak Adamec v profilu zmiňuje, zčásti jej k tomu vedlo i provizorium, v němž Plato Ostrava funguje již od počátku – tedy pátým rokem – poté, co se vylouplo z dotačního projektu ve spektakulární hale Gong v Dolních Vítkovicích. Nyní instituci čeká výzva v podobě prostor, které by jejím aktivitám měly být přímo uzpůsobeny a je tak otázkou, jaký kurátorský přístup budou vyžadovat výstavy a další programy. Pokud totiž v úvodu říká Adamec, že tzv. mýtus ostravské scény je pouhou fata morganou (a je na místě se ptát, kdo si ji tak vykreslil – Pražáci nebo Brňáci?), je jistě třeba zdůraznit, že za těch pět (osm) let existence galerie Plato – i díky kurátorskému přístupu Jakuba Adamce – se stalo regionálně důležitou výstavní institucí, která záběrem daleko přesahuje (ať už směrem k regionům na sever, západ anebo jihovýchod od Ostravy) pozici městské galerie.

Anežka Bartlová

související s
Jakub Adamec

01:27:14

Liesbeth van der Pol & Spolka

Bývalá vládní architektka Nizozemska Liesbeth van der Pol spolu s architektkou Viktórií Mravčákovou ze slovenské organizace Spolka diskutovaly o směřování současné architektury k udržitelnosti.
0:30:42

Tomáš Knoflíček

Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.
0:29:28

Display - Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi

Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje.

Vykořeněný Black Metal jako forma jazyka

Ondřej Doskočil zná tíhu zděděných politických nánosů žánru black metalu i problémů, které v sobě nese muzealizace a senzacechtivá kolonizace subkultur marketérskou ideologií. Jako insider a hráč dokáže navíc rozpoznat, rozplést a rozmluvit znakové systémy uvnitř tohoto extrémního metalového subžánru, které by jinak nezúčastněným lidem vůbec nepromlouvaly nebo k nim přes všeobjímající hluk nedolehly. Formát na telefon natočeného muzejního “exhibition walkthrough” by mohl zmást, jaké je vlastně médium, ke kterému se tu odkazuje.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.