Profily

Kolektoři 6 - Richard Watzke

„Jmenuji se Richard Watzke a pomohu Vám s uměním a nemovitostmi“ – to je „motto“ pozoruhodného podnikatele a milovníka umění působícího v Praze. Richard Watzke se narodil roku 1971 v Teplicích a jeho společnost Richard Watzke Europe s.r.o. se věnuje obchodu s exkluzivními nemovitostmi ve spojení s prodejem děl výtvarného umění. Originální je jeho koncept vernisáží přímo v obchodovaných domech a apartmánech, které jsou koncipovány jako společenská událost pro VIP hosty. Doprovází je limitovaná vydání časopisu „Richard Watzke – časopis o lidech milujících umění a byznys“. Sám Watzke se obklopuje výtvarným uměním v hojné míře, přičemž příznačný je jeho zájem o skleněnou plastiku. Současně pro něj ale jednotlivá umělecká díla neznamenají ničím nenahraditelné artefakty – je schopen o nich uvažovat jako o produktech určených k obchodu a investicím, které obohacují život člověka, ale stejně tak dobře se mohou stát i investičním nástrojem. Svérázná osobnost Richarda Watzkeho zřejmě někoho nadchne, jiného otráví, ale bezpochyby nechá jen málokoho chladným.

Tereza Jindrová

místo_Neurčené místo
tagy
režieMark Ther
účinkujícíRichard Watzke
kameraGiulio Zannol
zvukMartin Hejl
střihMax Fischer
interviewTereza Jindrová
překladAdéla Dörnerová
playlistyKolektoři
kategorieProfily
publikováno1. 2. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Kolektoři 6 - Richard Watzke
Prezentace experimentálních filmů a videoartu v galeriích tvoří pro některé distributory až polovinu příjmů. Přesto z diskusí distributorů vyplynulo, že způsob poskytování, oceňování a prezentace děl v galeriích nemá zatím žádná vžitá pravidla.
Lidé v kultuře často pracují na krátkodobé dohody nebo jako OSVČ bez sociálních jistot, za nízké platy a bez vidiny odpočinku v důchodu. Práce v kultuře a umělecká tvorba ale takto vypadat nemusí – po celé Evropě existují příklady státní podpory umělců a umělkyň a iniciativy, které usilují o lepší pracovní podmínky.
„Co je legální nemusí být legitimní“
Dokument se snaží objasnit historii spojenou se Spolkem výtvarných umělců Mánes a Českým fondem výtvarných umění a to především s důrazem na privatizační a transformační období 90. let. Současně dokumentuje aktivity umělců a teoretiků sdružených v iniciativě Mánes umělcům, kterým není lhostejný zcela nelegitimní způsob, jakým se dnes zachází s kulturním dědictvím.
Pokud bychom chtěli charakterizovat kurátorskou činnost Serranové v posledních několika letech, ekologický obrat by byl i zde padnoucím pojmem: v roce 2016 dohlédla na realizaci celé řady projektů spojených s tímto tématem, když měla ve své gesci dramaturgii ročníku Fotograf Festivalu s názvem Cultura / Natura a v roce 2018 měla na starost organizaci a kurátorování uměleckého a vodního festivalu Akvapark, propojujícím nepostradatelný živel s performativním uměním.