Přednášky

LE GRAND MAGASIN SYMPOSIUM

LE GRAND MAGASIN se věnuje samotnému vyšetřování kolektivní formy produkce. Tato iniciativa nejen usnadnila spolupráci mezi umělci a evropskými družstvy, ale více než rok provozuje i modelový obchodní dům v Berlíně, pro zboží vyrobené výrobními družstvy. Na závěr umělci a kurátoři představili výsledky dvouletého procesu a s pozvanými hosty diskutovali o redefinici pojmu „práce a umělecké podnikání“.

umělciPavel Fric, Dusan Pohanka, Kateřina Šedá, Franciska Zólyom, Guillaume Bijl, Jan Pavézka, Christine Hill, Dorothea Kolland, Zsófia Frazón, Helmut Höge, Kayle Brandon, Rafani, Roswitha Scholz, Andreas Wegner, Radek Jandera, Michaela Spružinová, Minze Tummescheit, Vendula Fremlová, Arne Hector, Katarina Šević, Nikolett Eross, Judith Siegmund, Vera Baksa-Soós
místoCollegium Hungaricum Berlin
tagy
účinkujícíPavel Fric, Dusan Pohanka, Kateřina Šedá, Franciska Zólyom, Guillaume Bijl, Jan Pavézka, Christine Hill, Dorothea Kolland, Helmut Höge, Kayle Brandon, Rafani, Radek Jandera, Roswitha Scholz, Andreas Wegner, Michaela Spružinová, Minze Tummescheit, Vendula Fremlová, Arne Hector, Katarina Šević, Zsófia Frazon, Nikolett Eröss, Judith Siegmund, Vera Baksa-Soós
kameraTereza Dondová
zvukTereza Dondová
střihTereza Dondová
překladEva Maršíková
kategoriePřednášky
publikováno15. 6. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
LE GRAND MAGASIN SYMPOSIUM
V přednášce bych se chtěla věnovat problematice práce umělkyně z pohledu feministické umělecké tvorby a diskutovat o tom, jak se feministické umělkyně již od konce 70. let zabývaly problematikou flexibilní a prekérní práce. Tzn. problémy, které jsou dnes také tak důležité pro práci umělce. Z pohledu těchto umělkyň otevřelo zkoumání práce novou dimenzi, jak chápat a reflektovat práci umělkyně a její emancipaci.
Komu všemu by galerie měly být přístupné a nejsou? Jsou tu pro rodiče s malými dětmi a jiné pečující osoby? Jsou tu pro děti, nemocné či jinak handicapované? Chovají se galerie k umělcům a umělkyním, jejichž práci prezentují, férově? Proč jsou produkční výstav, na rozdíl od kurátorů a umělců, neviditelné? Mohou se lidé pracující ve sféře současného umění vyhnout (sebe-)vykořisťování, (sebe-)prekarizaci?