Reportáže

Only Friends: Hotel snů a příběhy přátelství

Jak budu žít, až vyrostu? Jaké budu mít vztahy? Nad těmito otázkami se děti z Dětského domova Dagmar zamýšlely svým vlastním jazykem a představivostí v projektu hotelu Only Friends. Vytvořily vizi prostoru, kde je základem přátelství – místo pro sebevyjádření, společné tvoření a prožívání snů.

Výstava nabízí pohled do světa dětských představ o domově, v němž nikdo není sám, kde každý může najít nové kamarády a přispět svými talenty k tomu, aby hotel byl skutečným místem splněných přání. Tato vize nás inspiruje k zamyšlení nad našimi vlastními mezilidskými vztahy, podobou komunity i způsoby, jak žijeme své životy. Otvírá otázku, nakolik nám vyhovuje tradiční model izolovaných nukleárních rodin, a vybízí k objevování rozmanitých forem komunitního soužití, kde lidé sdílejí nejen materiální zdroje, ale také péči, podporu a společně vytvářejí více, než by dokázali sami. Přijďte se inspirovat, zapojit do dětského snění a zažít atmosféru Hotelu snů tak, jak ji ztvárnily děti z Dětského domova Dagmar.

Výstava je výsledkem spolupráce dětí z Dětského domova Dagmar, umělkyň Dany Balážové, Evy Koťátkové, Květoslavy Podhradské a Marie Štindlové a Společnosti Jindřicha Chalupeckého.

umělciDana Balážová, Markéta Filipová, Marie Štindlová, děti z Dětského Domova Dagmar, Eva Koťátková, Květoslava Podhradská
kurátorSpolečnost Jindřicha Chalupeckého, Tereza Jindrová, Nikola Ludlová
místoPražákův palác
tagy
účinkujícíTereza Jindrová, Nikola Ludlová
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
kategorieReportáže
publikováno19. 1. 2026
délka0:05:30
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Only Friends: Hotel snů a příběhy přátelství
Výstava není historickým průřezem tvorby Ester Krumbachové (přestože jej reflektuje), ale spíše rozsáhlou sítí původního materiálu, mnoha textů, obrazů a artefaktů, kterými se Krumbachová po celý život zabývala a obklopovala. Primárně tedy představuje archiv/pozůstalost Ester Krumbachové, a to v tematických blocích, které jsou vzájemně provázané; umožňují tak odkrýt její uvažování o kostýmní tvorbě, zejména o úloze detailu a využití barev, o provázanosti významu, výtvarné formy a celkové atmosféry filmu, o práci s textem kopírujícím mluvený projev a lidové vyprávění spíše než vysoký literární styl, její vztah k magii, realismu, subjektivitě, mužské a ženské polaritě nebo hierarchii druhů i společenských a pracovních pozic.