Reportáže

Only Friends: Hotel snů a příběhy přátelství

Jak budu žít, až vyrostu? Jaké budu mít vztahy? Nad těmito otázkami se děti z Dětského domova Dagmar zamýšlely svým vlastním jazykem a představivostí v projektu hotelu Only Friends. Vytvořily vizi prostoru, kde je základem přátelství – místo pro sebevyjádření, společné tvoření a prožívání snů.

Výstava nabízí pohled do světa dětských představ o domově, v němž nikdo není sám, kde každý může najít nové kamarády a přispět svými talenty k tomu, aby hotel byl skutečným místem splněných přání. Tato vize nás inspiruje k zamyšlení nad našimi vlastními mezilidskými vztahy, podobou komunity i způsoby, jak žijeme své životy. Otvírá otázku, nakolik nám vyhovuje tradiční model izolovaných nukleárních rodin, a vybízí k objevování rozmanitých forem komunitního soužití, kde lidé sdílejí nejen materiální zdroje, ale také péči, podporu a společně vytvářejí více, než by dokázali sami. Přijďte se inspirovat, zapojit do dětského snění a zažít atmosféru Hotelu snů tak, jak ji ztvárnily děti z Dětského domova Dagmar.

Výstava je výsledkem spolupráce dětí z Dětského domova Dagmar, umělkyň Dany Balážové, Evy Koťátkové, Květoslavy Podhradské a Marie Štindlové a Společnosti Jindřicha Chalupeckého.

umělciDana Balážová, Markéta Filipová, Marie Štindlová, děti z Dětského Domova Dagmar, Eva Koťátková, Květoslava Podhradská
kurátorSpolečnost Jindřicha Chalupeckého, Tereza Jindrová, Nikola Ludlová
místoPražákův palác
tagy
účinkujícíTereza Jindrová, Nikola Ludlová
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
kategorieReportáže
publikováno19. 1. 2026
délka0:05:30
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Only Friends: Hotel snů a příběhy přátelství
K fotografování Romů se Pavel Nádvorník dostal v roce 1986 v rámci snahy o přijetí na fotografické studium na pražské FAMU. „Cikáni“ na Nádvorníkových fotografiích jsou čtvrtstoletí po jejich fotografické romantizaci zcela jiní, jsou tragickou součástí popkultury pozdního socialismu, plné lákavých plakátů a pašovaného videa.
Slovo wee je skotským synonymem anglického little. Název A wee bit of Heritage představuje snahu o alespoň malé nahlédnutí do kulturního dědictví severo-skotského městečka Wick s téměř devíti tisíci obyvateli. Město bývalo strategickým bodem rybolovu a hlavním přístavem severu Skotska.
Situace se ale za poslední roky změnila, sledi jsou už desítky let vylovení, lov krabů nevynáší jako dřív, jaderná elektrárna je odstavena a jednou z mála věcí, které zde fungují a jsou atraktivní i pro turisty je distilérka, nukleární archiv a The Wick Heritage Museum.
Koncept výstavy je založen na ideové konvergenci díla Catherine Radosy a Jaroslava Vargy, spočívající v odhalování fyzických i symbolických stop minulosti. Oba umělci zkoumají tyto relikty minulých časů a dob z hlediska kolektivní paměti a mechanismů jejího ukládání.
Proluka je vyprázdněným místem, mezerou po minulé situaci, která může být znovu zaplněna. Instalace Colonne / Révolution zachycuje v trojprojekci neustálý koloběh monumentu. Období revoluční Pařížské komuny je ve Francii stále problematickým obdobím, podobně jako u nás například období socialismu: docházelo a dochází k jeho reinterpretaci, tabuizaci či marginalizaci.