Reportáže

Pamätník ľudovej architektúry Košice

Myšlienka vytvoriť pamätník určitej spoločenskej, politickej a kultúrnej zmene siaha do roku 2006, kedy vznikli vizualizácie pre moje rodné mesto Poprad. Bolo to v období, kedy moju aktuálnu skutočnosť lemovala na jednej strane tradičná architektúra ako obraz našej „stratenej nevinnosti“ a na strane druhej panelák a sídlisko ako doba môjho reálneho detstva za socializmu. Nápad preniesť PĽA o Košíc prišiel v roku 2008 kedy Košice vyhrali titul Európske hlavné mesto kultúry spolu s Marseille. V hlavnej časti projektu ide
o zásah do existujúcej sídliskovej zástavby – o prenesenie troch reálne existujúcich zrubových stodôl a ich trvalé umiestnenie na streche paneláka na jednom z košických sídlisk. Jedna stodola je z Liptovskej Tepličky, dve sú z oravskej Párnice. Tradičná zrubová architektúra nášho vidieka vytvorí pamätník v prostredí, ktoré sa dá vnímať ako jej presný protipól. Pôjde o monumentálny ready-made, keďže zrubové stodoly budú pravé, prenesené zo svojho pôvodného miesta. Priamy vstup na strechu nebude možný.
Žiadne kladenie vencov, ani organizovanie spoločných stretnutí. Pamätník sa obracia k jednotlivcovi – obyvateľovi sídliska. Ten sa naň bude dívať zo svojho bytu: sám, s rodinou, pri varení obeda, zaspávaní, prebúdzaní. Miesto bude vybrané tak, aby ho mohli pozorovať aj obyvatelia iných častí Košíc či turisti prichádzajúci do metropoly východného Slovenska.

umělciTomáš Džadoň
místoKošice
tagy
účinkujícíTomáš Džadoň
kameraErik Sikora
zvukErik Sikora
střihErik Sikora
interviewErik Sikora
překladMichaela Wickleinová
kategorieReportáže
publikováno2. 12. 2013
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Pamätník ľudovej architektúry Košice
Severský thriller, zasazený do kulis nově vzniklého sídliště Suomi Hloubětín, analyzuje politický potenciál vizualizací v současné architektuře. Dílo, rozkročené mezi architektonickou kritikou a uměleckou fikcí, ironizujícím způsobem líčí příběh místa plného historických paradoxů.
Když zkoumáme, proč někdo nemá kam jít večer spát, nutně si začneme klást neodbytné otázky. Jaké uznáváme hodnoty? Jaký máme vztah k nejslabším členům společnosti? Jak se to projevuje ve veřejném prostoru? Jaký vliv má prostředí na člověka? Kolik máme segregovaných oblastí a lidí v sociálním vyloučení? Jsme rasisté? Jaký máme postoj k bydlení – je to právo nebo zásluha? Vytváří si naše společnost lidi bez domova sama?