Reportáže

PROKOP BARTONÍČEK: SVĚTY JAKO FRAGMENTY

Prokop Bartoníček se se svým diplomním projektem Světy jako fragmenty vydal na experimentální, vědecky informovanou misi, jejímž ústředním motivem je průzkum dynamiky chování hmoty. Autor se koncentruje na v čase se odehrávající procesy vzniku a zániku ve smyslu nekončícího dělení a permanentní rekonfigurace různých hmotných celků.
Vizuálně působivá instalace změnami magnetického pole rozpohybované fluidní „planetky“ vyvolává emoci kontaktu s vesmírnými silami, které se vymykají fyzikálním zákonům, jak je běžně známe. Rozpad jednoho celku na několik částí, putování jednotlivých částí po nespočítatelných trajektoriích a opětovná kumulace částí v nový celek – to vše se odehrává v reálném čase a patřičném měřítku.
Projekt je uměleckou verzí důkazu procesuální konstituce reality, jejíž fraktálová povaha je zdrojem pokračující fascinace lidí na celém světě. Je zároveň svérázným příspěvkem do debaty o uspořádání prostoru a pozvánkou do subatomárních nanoteritorií, kde probíhají komplexní konfigurační pohyby.
Autor se již poněkolikáté odhodlal spojit náročné technické řešení se zájmem o zprostředkování nového typu divácké zkušenosti. Tentokrát se jedná o „galaktické tempo“, jehož rytmus a zákonitosti by mohly být oním tajemným předmětem naší touhy.
Pavel Sedlák

umělciProkop Bartoníček
místo22PRESENTS
tagy
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladEva Maršíková
kategorieReportáže
publikováno25. 6. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
PROKOP BARTONÍČEK: SVĚTY JAKO FRAGMENTY
Výstava se zabývá kontemplativními díly, která existují sama o sobě jako postupně se rozvíjející otázky, jako jakési sondy plynule přecházející od každodenního až k nevšednímu využívání technických prostředků, jako virtuální haptické cesty vybízející k hlubšímu ponoření, zamyšlení a přehodnocení.
V galerii 35m2 jsou prezentovány dvě monumentální díla, dvě odlišná prostředí. Oba prostory vycházejí ze stejného materiálového kontextu, materiálového jazyka. Přesto každá z těchto realizací útočí na jiné smysly pomocí jiné techniky a materiálu.
Tyto nové prostorové konfigurace, stavby, instalace, které formují naši prostorovou orientaci, navigaci prostorem, přednostně útočí na naše základní smysly, na naši smyslovou paměť, na naši individuální/privátní paměť.