Reportáže

Showroom

Společný projekt Moniky Krobové a Davida Krňanského pracuje s tenzí mezi individuálním výrazem a mechanickým reprodukováním. Vedle motivů těla a jeho zástupnostmi, měřítka a multiplicity, je jedním z témat výstavy samotný princip produkce forem, u kterých můžeme cítit latentní přítomnost lidské figury. Apropriace minimalismu a akční malby rozmělněny mechanickým opakováním suplují proces vytrácejícího se subjektu. Procesy, které identitu abstrahují na množinu znaků a funkcí. Dochází k proměně autentické bytosti na kvantitativní a kvalitativní vztahy a poměry. Koncepce společné instalace je založena na výrazné redukci výrazových prostředků a směřování k základnímu rozvrhu – síť, plocha, obal a prostor mezi, který je nasycený různými emocemi a nevyjasněnými myšlenkami. Výsledná konstelace mimo jiné reviduje fundamentální rozlišení na volné a užité umění a spíše podporuje určité příbuznosti v přemýšlení a pracovních postupech designera a volně tvořícího umělce. Produkty jejich práce vytrhává z jejich běžného kontextu nahlížení, čímž je činí částečně nefunkčními.

David Krňanský a Martin Nytra

umělciDavid Krňanský, Monika Krobová
místoGalerie SPZ
tagy
účinkujícíDavid Krňanský
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewRadim Labuda
kategorieReportáže
publikováno13. 1. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Showroom
Projekty prezentované v rámci výstavy spojuje zájem tvůrců o hledání ztracené rovnováhy mezi jedincem a přírodním či sociálním okolím, která ho obklopují. Hledání, které stejně jako péče o zahradu, vyžaduje trpělivou účast, pochopení a angažovanost. 
Výstava jako celek nabízí divácky přístupnou formou možnost vidět jednotlivé okamžiky spojené s pětatřicetiletým vývojem CJCH v širších souvislostech, nahlédnout “pod pokličku” a uvědomit si nesamozřejmost, občasnou absurditu a zároveň obdivuhodnou odolnost uměleckého světa, v tomto případě ilustrovaného stručnými dějinami jedné umělecké ceny.
Zabýváme-li se dědictvím mytologie, zajímá nás primárně, co je oním „dědictvím“. Jsou to náměty? Konkrétní postavy? Určité modely? Ideály? Mytologie nám skrze svá vyprávění předkládá nejen spousty archetypů a stereotypů, ale také mnoho ideálů a morálních a emocionálních modelů, které byly napříč staletími přijaty do jisté míry za kánony, dogmata a modelové případy. Toho si všiml už Carl Gustav Jung při svém výkladu na poli analytické psychologie (archetypy).