Vývoj v architektuře neurčují pouze vnější okolnosti, jako jsou společenské změny, historické události či aktuální poptávka. Existuje i imanentní, vnitřní vývoj, vlastní „život tvarů“. V návaznosti na dílo francouzského teoretika a historika umění Henriho Focillona Život tvarů (Vie des formes), se přednáška zaměří na odlišení procesuálního a událostního charakteru architektury. Focillonovo pozoruhodné dílo zůstává aktuální a nosné i pro dnešní uvažování o umění, architekturu nevyjímaje, ač vzniklo v roce 1934. Spojení života jako principu proměnlivosti a pohybu s pojmem tvaru či formy jako označení čehosi stabilního naznačuje Focillonovo dynamické pojetí dějin umění – obzvláště zajímavé právě pro architekturu, která je ze všech uměleckých druhů nejvíce svázána s hmotou či materiálem.
