Reportáže

1848

Spontánna výstavná intervencia vo foyer Stredoslovenskej galérie reaguje na spoločenskú situáciu nedávnych týždňov. Na rastúcu nespokojnosť ľudí v spoločnosti, ktorá pred 24 rokmi povstala proti skorumpovanému socialistickému štátu, ale nemala žiadnu skutočnú víziu a tak len ustanovila prebratý model kapitálovo– parlamentného konsenzu, kde štátny aparát zaštíťuje oligarchiu a posväcuje všeobecnú privatizáciu verejného. Cieľom malej výstavnej intervencie „1848“ je dať cez konkrétne diela autorov do prehľadnej súvislosti ľahko zjednodušované vzťahy, týkajúce sa spoločnosti, od ktorej žiadame, aby bola solidárnym a rovnostárskym spoločenstvom. Reflektované témy: koncept národného štátu; nacionalizmus; zaobchádzanie so sociálne najslabšími; manipulovanie strednou vrstvou; protest; chudoba; nová idea.

umělciLucia Tkáčová, Tomáš Rafa, Anetta Mona Chisa, András Cséfalvay, Erik Sikora
kurátorMira Keratová, Zuzana Majlingová
místoSsG - Bethlenov dom
tagy
účinkujícíZuzana Majlingová
kameraJakub Julény
zvukJakub Julény
střihJakub Julény
interviewJakub Julény
překladMichaela Wickleinová
kategorieReportáže
publikováno23. 5. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
1848
Přednáška se zabývá vývojem masového palestinského vysídlení jako válečné zbraně, nástroje budování státu a nástroje pro prosazování vizí imperiálního internacionalismu. Sleduje, jak se Palestina stala místem pro rozvoj specifického moderního režimu uprchlictví zaměřeného na dekoloniální zadržování – proces, který probíhá až do současnosti.
Konfrontace ve veřejném prostoru se vyostřují. Protesty nabírají na síle, ve společnosti vzrůstá napětí jako reakce na ohrožení, roztočená emoční centrifuga silných přesvědčení. Pravdivost přesvědčení se opírá o sdílené emoční prožívání. Hněv, beznaděj, lítost, úzkost, soucit; emocionální pojítka sounáležitosti.
Edit András sleduje zejména společensky angažované, sociálně citlivé a kritické práce maďarského umění. Zajímá ji změna společenské pozice umění a to, jakými způsoby se aktuální situaci přizpůsobuje nebo jí naopak vzdoruje. Všímá si, jak se postsocialistická kultura vypořádává s vlastní minulostí, věnuje se genderovým aspektům maďarského umění, zkoumá vztah kultury a moci i způsob, jak snadno se kulturní a historická témata dají politicky zneužít.