Architektura výstav: Stanislav Kolíbal

umělci Stanislav Kolíbal
místo Česká republika
tagy Anglické titulky architektura scénografie
režie Katarína Mašterová, Terezie Nekvindová, Pavel Vančát
ůčinkující Stanislav Kolíbal
kamera Ivan Svoboda
zvuk Ivan Svoboda
střih Tereza Velíková
překlad Zuzana Rousová
playlisty Architekti výstav
kategorie Profily
publikováno 8. 7. 2020
jazyk Česky / English
embed link icon

Stanislav Kolíbal (*1925) patří k žijícím legendám českého výtvarného umění. V průběhu své rozsáhlé kariéry se kromě vlastní umělecké tvorby, vycházející z avantgardních a konceptuálních principů, podílel také na mnohých architektonických realizacích, a především na architektuře a scénografii řady skupinových i samostatných výstav svých souputníků, ale i stálých muzejních expozic.

Dokument se soustředí na vztah Stanislava Kolíbala k prostoru a formátu výstavy, jako specifické konstelace prostředí, objektů a jejich vzájemných vztahů. Snaží se najít východiska autorových originálních řešení, pocházejících jak z knižní grafiky a ilustrace, tak i z jeho studií scénografie. Stabilita a řád (a jejich narušení) jako Kolíbalovo ústřední téma se tak přenáší nejen do jeho vlastní tvorby, ale i do práce s instalací výstav, v níž byl v Čechách již od konce padesátých let průkopníkem a vzorem mnoha dalším umělcům i architektům.

Připraveno ve spolupráci s VVP AVU.

související s
Architektura výstav: Stanislav Kolíbal

0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.

Na pomezí samoty

Co o Zemi víme a často dosud nevíme? Může ji někdo vlastnit? Je reálné, abychom Zemi proměnili v „krajinu bez hranic“ v „permanentní pomezí“? Jak v lidských, spíš než statistických systémech zachytit, porozumět, vyjádřit viditelné i nezřetelné symptomy proměn, kterými krajina prochází, včetně těch místních i těch globálních?

Umění pro Prahu / Praha pro umění

Co dnes znamená umění ve veřejném prostoru? Jaké ideje dnešní společnost požaduje a jaké naopak potřebuje? Jaká je u nás tradice nakládání s veřejným prostorem?
0:13:07

Matouš Lipus

Zodpovědnost k zahradě.
Zodpovědnost správce.
Zodpovědnost k sudetským náhrobkům a k sochám ze stadionu.
Zodpovědnost k lidem a místům.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.