Reportáže

Bezohlední

„Cítíme silnou společenskou potřebu na něčem se domluvit, mít společnou řeč. Ale vážnost tohoto úsilí může být přílišnou vážností znevážena. Aby k tomu nedošlo, je dobré i to vážné zodpovědně znevažovat."

„Přestože ironie někdy působí jako bariéra vzájemného porozumění, jako jiskra konfliktu, není ve své podstatě pouhou intelektuální vytáčkou nebo neschopností se otevřít, ale touhou nepoddat se dogmatu a pojímat pravdu v její rozporu-plnosti. Tématem výstavy, která navazuje na stejnojmenný projekt ze zlínské Photogether gallery z roku 2021, je ironie, humor a nadsázka v umění; nevážnost, která nemusí stát v rozporu s vážnými otázkami. Ironie tu představuje kritický odstup od problému, ohlédnutí navíc.“

přístupnost(cc) cz en
umělciMarian Palla, David Helán, Andreas Gajdošík, Matěj Smetana, Petr Hruška, Vendula Chalánková
kurátorPetr Kovář
místogalerie off/format
tagy
režieVeronika Švecová
účinkujícíPetr Kovář
kameraVeronika Švecová
zvukVeronika Švecová
střihVeronika Švecová
interviewVeronika Švecová
kategorieReportáže
publikováno17. 12. 2024
délka0:10:45
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Bezohlední
Ve svých vzpomínkách Zamilovaný agent (2001) Pivovarov píše, že Igor Cholin byl jediný z jeho přátel a známých, kdo vedl dobrý život a měl tím na mysli osamělý a důstojný život. Pro Cholina měla zásadní význam svoboda. Nebyl na ničem závislý, dokonce ani na poezii ne. Být básníkem podle něj znamenalo stát vně poezie. Nejdůležitější činností nebylo psát, ale pozorovat. Pouze tehdy mělo psaní určitý smysl.
Genrich Sapgir byl naopak bouřlivák. Nechtěl stát opodál, snažil se všemu přiblížit, toužil všechno sevřít v náručí. Viktor Pivovarov říká, že Sapgirův poetický postoj ke světu mu byl velmi blízký.
Daniela Ponomarevová ve svém projektu Plán DELTA buduje a následně dekonstruuje postapokalyptický příběh reagující na současný stav civilizace. Jádrem dystopického narativu je předpokládaný zánik Země, z níž se stal pouze jakýsi testovací objekt, přechodné místo pro lidstvo, které neodvratně čeká zničení obrovským asteroidem. Situaci fiktivní budoucnosti autorka otevírá pomocí série objektů instalovaných v imerzivním prostředí domnělé laboratoře a textově-obrazového dokumentu.