válka 48 výsledků

válka

Antonia Majaca je kurátorka, teoretička a pedagožka. Působí na IZK Institute for Contemporary Art na Univerzitě v Grazu. Soustředí se na umělecký interdisciplinární výzkum a epistemologii umění ve věku algortimizace.
Série rozhovorů s názvem Berlin: We Should Talk si vytyčila za cíl zprostředkovat vybrané osobnosti spjaté s berlínskou uměleckou scénou. Jedná se o vizuální umělkyně, kurátorky, teoretiky, filmaře, pedagogy.
Tématem výstavy je ironie, humor a nadsázka v umění; nevážnost, která nemusí stát v rozporu s vážnými otázkami. Ironie tu představuje kritický odstup od problému, ohlédnutí navíc.
Výstava se věnuje tématu plynutí času během krizí jako je válka či klimatická změna. Ostrý čas politického a ekonomického vývoje probíhá současně se sezónním časem lidského čekání na (ne)představitelné konce konfliktů.
Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Z Ukrajiny uprchly před válkou miliony lidí, mnozí z nich jsou umělci, kurátoři a další kulturní pracovníci. Na pomoc jim vznikly různé iniciativy a organizační sítě a řada uměleckých institucí a rezidenčních programů jim vyšla vstříc.
Projekt Zupynka iniciovala studentka Nela Britaňáková, která pro něj poskytla svůj výstavní termín v POP-UP Galerii AVU, aby pomohla lidem utíkajícím před válkou.
Instalace Ruslana Vysokikho tematizuje kontrolu a manipulaci a jejich pasivní přijímání. Autor navazuje na tradici figurálního sochařství; pracuje s jeho pamětí (včetně politické) a hledá pro něj performativní, procesuální a scénické možnosti. Původem ukrajinský umělec Ruslan Vysokikh je studentem ateliéru Socha na pražské AVU.
Pro výstavu připravili umělkyně a umělci nové práce, které se rozprostřely po velkorysých prostorách bývalého hobby marketu Bauhaus, v němž PLATO Ostrava aktuálně sídlí, a v některých případech také zareagovali na místní „dočasné struktury“, jako je knihovna, kino nebo tzv. stage.
Výstavní projekt předkládá v jakémsi kryptickém zaklínadle vztahové pole mezi lidskými a umělými bytostmi. V dnešní dynamické době se tyto fenomény dají pojmout jen částečně. Proměny sociální, technologické i ekonomické, kterými svět prochází, jsou skutečnou výzvou a zároveň potenciální hrozbou.
Lekce mezinárodně známého ukrajinského umělce Nikity Kadana na Akademii výtvarných umění byla uvedena a doprovozena debatou s rusistou a sémiotikem Tomášem Glancem. Kadan žije a tvoří v Kyjevě. Pracuje s různými médii, včetně instalace, sochařství, malby a koláže.
Profil Andrey Průchové Hrůzové nabízí alespoň částečný vhled do šíře jejího profesního působení, ve kterém se zabývá především vztahem vizuality, rasy, kultury a paměti. 
Kateryna Khramtsová natočila krátkometrážní dokument o nebinární performerce a vojačce nazvaný Qirim (2023), který se objevil na mnoha tuzemských i zahraničních filmových festivalech. V doprovodné eseji jej Kryštof Kočtář představuje v kontextu autorčiny umělecké tvorby.
Přednáška se zabývá vývojem masového palestinského vysídlení jako válečné zbraně, nástroje budování státu a nástroje pro prosazování vizí imperiálního internacionalismu. Sleduje, jak se Palestina stala místem pro rozvoj specifického moderního režimu uprchlictví zaměřeného na dekoloniální zadržování – proces, který probíhá až do současnosti.
Výstavní dvojice v prostoru Artivist Lab se věnuje tématu nucené migrace a zkušenostem z válkou rozvrácené Ukrajiny. Ukrajinští a čeští studující na pražské AVU a UMPRUM připravili společně dva výstavní projekty, čímž se snaží přispět k dialogu o válce, exilu a roli umění v období krize. Výstava rovněž ukazuje, jak důležitou roli mohou hrát instituce v podpoře umělců a umělkyň v krizových situacích, jako je exil.
V prezentované kolekci uvozené několika juvenilními obrazy, které autor vytvořil právě v Ústí nad Labem, a také drobným konvolutem fotografií Lukáše Jasanského a Martina Poláka „dokumentujících“ Mertovy ústecké reálie, se tedy potkávají díla inspirovaná rodinným zázemím, environmentálními obavami a v neposlední řadě aktuálním ruským válečným běsněním na Ukrajině.
Galerie VI PER je zaměřena na architekturu v nejširším slova smyslu a její vazby a průsečíky k současnému umění, urbanismu, designu, médiím, technologiím, politickým, právním, sociálním, ekonomickým či ekologickým kontextům.
Jméno Pérák bylo utvořeno z obecného názvu pero, respektive péro a přípony -ák, často odvozující hovorová pojmenování. Jméno bylo motivováno nápadným znakem, tedy péry - ocelovými pružinami na nohou, pomocí kterých dokázal tento kreslený charakter zdolat i ty největší překážky. Stopy legendárního fantoma, který se poprvé objevil v roce 1946, jsou v české vizuální kultuře patrné více jak sedmdesát let.
Myšlenkový leitmotiv výstavy je tedy cosi nepřirozené, co vzniklo spíše z konfliktu, roztržením, jehož dozvukem je tudíž trauma. O jaký druh traumatu však jde? Jak je příznačné, Zdena Kolečková komunikuje takto vzniklou bolest jemně, alegoricky a několika vrstevnatě. Navádí diváka k takovému typu čtení, kdy jej podráždí (znejistí) a poté tak trochu uchlácholí, že to přece až zase tak zlé není, aby ve třetí vrstvě přitlačila na pilu podprahové beznaděje.
Dron integruje funkce prostředku určeného k ničení a vyhlazování urbánních společenství a vraždění ze vzduchu, s funkcemi průzkumného a rafinovaného nástroje, který dovedl oživit zájem o kontaminované a vyloučené zóny. Navíc ukazuje svůj potenciál jako prostředek pro budování obydlí, a prokázal své schopnosti při průzkumu pozemků a nemovitostí, neboť se užívá ke shromažďování dat a obrazů, které jsou vhodné pro účely trhu.
Jak žít v sousedství přibližující se frontové linie? Jednou z možných strategií může být snaha uchovat si tolik všednodennosti, kolik je jen možné.