Reportáže

Bienále Ve věci umění 2022

Jak přemýšlet o vztahu násilí a života? Jak můžeme dovolit své zranitelnosti, aby zranitelnou zůstala? Bienále Ve věci umění 2022 zve k objevování různých uměleckých pozic, které kladou tyto navzájem propojené otázky skrze vyjádření různých pocitů, média a další výstupy.

Výstava je sborem hlasů, který je někdy harmonický a jindy kakofonický a který hledá cesty, jimiž je možné zpochybnit zažité příběhy o zcela soběstačných hrdinských postavách, jež dokážou vyvinout mimořádné úsilí ke zdolávání nepřízně osudu. Odkud pochází rčení, že co nás nezabije, to nás – a za jakou cenu – posílí? Umění na této výstavě oproti tomu vypráví příběhy o zranitelných tělech a neuspokojivých společenských uspořádáních, jež jsou závislá na jiných a navzájem neoddělitelných tělech, prostředích a infrastrukturách. Umělecká díla jsme vybírali s ohledem na skutečnost, že si všichni musíme hledat své místo v kontextu různých mocenských dynamik a hierarchií. Výstava začleňuje ,menšinovou‘ perspektivu dětí, tzv. neprofesionálních umělců a umělkyň, dospělých dětí a introvertních lidí i ,neplnohodnotnou‘ zkušenost chronicky nemocných, předčasně zemřelých a ,monstrózních lidí‘ jakožto aktérů, kteří jednají, tvoří a určují významy. Vystavená díla jsou si stejně tak vědoma, že násilnost současných podmínek je zakořeněna v historických traumatech a že za každou soudobou krizí, jakými jsou pandemie či válka, tkví minulost. Někdy – jako na této výstavě – získávají dopady násilí na těla a věci prostřednictvím umění výmluvnější podobu. I když nás učili, že utrpení nás posiluje nebo že trauma lze vyléčit, chceme navrhnout alternativní řešení: pečujme o svá zranitelná místa.

kurátorRenan Laru-an, Rado Ištok, Piotr Sikora, tranzit.cz
místoPraha
tagy
účinkujícíRenan Laru-an, Rado Ištok, Piotr Sikora, František Fekete, Tereza Stejskalová
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
organizátortranzit
kategorieReportáže
publikováno14. 9. 2022
délka0:10:48
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Bienále Ve věci umění 2022
Seno, sláma, skládka se zabývá jak reflexí důsledků období zemědělské kolektivizace, tak současnými ekofeministickými perspektivami. Zaměřují se na mezidruhovou solidaritu, ohleduplné a udržitelné vztahy a soužití a vykreslují situace, kdy příroda kontaminovaná lidským působením přebírá otěže a znovu nastoluje rovnováhu, které se člověk může ale také nemusí zúčastnit.
Randal Plunkett představuje jedinečný přístup k obnově divoké krajiny, nazvaný V-wilding. Ten kombinuje ekologické principy s veganskou filozofií a nabízí model udržitelné obnovy přírodních stanovišť. Dalibor Dostál se vedle toho zaměřil na návrat velkých kopytníků jako způsob obnovy biologické rozmanitosti, která dnes mizí bezprecedentní rychlostí.
Jsme v pokušení myslet si, že rostlinný svět, s nímž jsme srostlí citlivostí všech smyslů i trávicím traktem, nás ovládá z hlubin kořenů skrytých v podzemí. Ve spojení se zemí a vlhkou tmou se stáváme součástí cyklů plodnosti a tlení.
Vztah člověka a půdy je odvěkým hybatelem organizace společenského, kulturního i duchovního života. Půda neodmyslitelně souvisí s našimi základními potřebami, je zdrojem obživy, bezpečným domovem a prostorem splynutí s koloběhem přírody. Přesto jsme tento vztah dovedli do situace neporozumění a krize, která se promítá do všech sfér našeho spolubytí.