Reportáže

Bienále Ve věci umění 2022

Jak přemýšlet o vztahu násilí a života? Jak můžeme dovolit své zranitelnosti, aby zranitelnou zůstala? Bienále Ve věci umění 2022 zve k objevování různých uměleckých pozic, které kladou tyto navzájem propojené otázky skrze vyjádření různých pocitů, média a další výstupy.

Výstava je sborem hlasů, který je někdy harmonický a jindy kakofonický a který hledá cesty, jimiž je možné zpochybnit zažité příběhy o zcela soběstačných hrdinských postavách, jež dokážou vyvinout mimořádné úsilí ke zdolávání nepřízně osudu. Odkud pochází rčení, že co nás nezabije, to nás – a za jakou cenu – posílí? Umění na této výstavě oproti tomu vypráví příběhy o zranitelných tělech a neuspokojivých společenských uspořádáních, jež jsou závislá na jiných a navzájem neoddělitelných tělech, prostředích a infrastrukturách. Umělecká díla jsme vybírali s ohledem na skutečnost, že si všichni musíme hledat své místo v kontextu různých mocenských dynamik a hierarchií. Výstava začleňuje ,menšinovou‘ perspektivu dětí, tzv. neprofesionálních umělců a umělkyň, dospělých dětí a introvertních lidí i ,neplnohodnotnou‘ zkušenost chronicky nemocných, předčasně zemřelých a ,monstrózních lidí‘ jakožto aktérů, kteří jednají, tvoří a určují významy. Vystavená díla jsou si stejně tak vědoma, že násilnost současných podmínek je zakořeněna v historických traumatech a že za každou soudobou krizí, jakými jsou pandemie či válka, tkví minulost. Někdy – jako na této výstavě – získávají dopady násilí na těla a věci prostřednictvím umění výmluvnější podobu. I když nás učili, že utrpení nás posiluje nebo že trauma lze vyléčit, chceme navrhnout alternativní řešení: pečujme o svá zranitelná místa.

kurátorRenan Laru-an, Rado Ištok, Piotr Sikora, tranzit.cz
místoPraha
tagy
účinkujícíRenan Laru-an, Rado Ištok, Piotr Sikora, František Fekete, Tereza Stejskalová
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
organizátortranzit
kategorieReportáže
publikováno14. 9. 2022
délka0:10:48
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Bienále Ve věci umění 2022
Randal Plunkett představuje jedinečný přístup k obnově divoké krajiny, nazvaný V-wilding. Ten kombinuje ekologické principy s veganskou filozofií a nabízí model udržitelné obnovy přírodních stanovišť. Dalibor Dostál se vedle toho zaměřil na návrat velkých kopytníků jako způsob obnovy biologické rozmanitosti, která dnes mizí bezprecedentní rychlostí.
K tomu, abychom mohli začít hledat strategii, která by pracovala s konceptem limitů, je nejprve třeba položit si několik otázek. Co jsou vlastně meze? Jsou to překážky? Nebo příležitost soustředit se na to, na čem skutečně záleží? Nebo se jedná o produktivní omezení? Kolik různých typů mezí existuje? A kolik je způsobů, jak je legitimně překonat? Jdou meze striktně proti růstu? Je růst vůbec potřebný?
Vztah člověka a půdy je odvěkým hybatelem organizace společenského, kulturního i duchovního života. Půda neodmyslitelně souvisí s našimi základními potřebami, je zdrojem obživy, bezpečným domovem a prostorem splynutí s koloběhem přírody. Přesto jsme tento vztah dovedli do situace neporozumění a krize, která se promítá do všech sfér našeho spolubytí.
Pokud bychom chtěli charakterizovat kurátorskou činnost Serranové v posledních několika letech, ekologický obrat by byl i zde padnoucím pojmem: v roce 2016 dohlédla na realizaci celé řady projektů spojených s tímto tématem, když měla ve své gesci dramaturgii ročníku Fotograf Festivalu s názvem Cultura / Natura a v roce 2018 měla na starost organizaci a kurátorování uměleckého a vodního festivalu Akvapark, propojujícím nepostradatelný živel s performativním uměním.