Projekt „Dead Language“, společné dílo belgického fotografa Geerta Goirise a jeho česko-maďarského kolegy Viktora Kopasze, je jako hledání společného rytmu. Jedná se o vizuální rozjímání, v němž hraje zásadní roli rovnováha mezi uspořádáním a entropií. Jak je nejlépe vidět v jeho uměleckých knihách, Kopasz rád vytváří dlouhé série variací na zvolené téma, v nichž rozvazuje různé vizuální prvky a přesahuje abstrakci směrem k autonomní grafice a recyklaci avantgardní estetiky, aby se později znovu spojil s konkrétními zdroji viditelné (fotografovatelné) reality. Důležitým faktorem v této neustálé dezorganizaci a přeskupování je umístění vizuálních informací do zvoleného rámce, který lze stejně snadno proměnit v knihu jako v výstavu. Tentokrát musí Kopasz do tohoto systému zahrnout i dílo Geerta Goirise. V Goirisových fotografiích v této sérii se pravidelně setkáváme s přírodními i městskými krajinami, stejně jako s jejich vybranými úseky, které všechny vyvolávají souběžný pocit určitosti (známosti, blízkosti) a neurčitosti (odcizení). Tento pocit „tajemna“, „strašidelnosti“, „fantastičnosti“ a „zlověstnosti“ lze shrnout slovem „uncanny“. Goirisovy fotografie a skvěle sestavené série odrážejí jak nesoulad, tak nejistotu, které toto slovo popisuje. Stejně jako se Kopasz setkává s Goirisem na půli cesty, tak i Goiris se setkává s Kopaszem. Výsledkem jsou dvě konkrétní konfigurace – první je výstava a druhou ilustrovaná publikace, která výstavu horizontálně rozvíjí do širšího systému. Goiris vyvažuje Kopaszovy vizuální variace (sestávající převážně z organických a geometrických struktur) obrazy lapidární „architektury“. Výsledný systém lze prozatímně nazvat „kosmickým realismem“. Kopasz a Goiris jakoby hleděli do vesmíru speciálním dalekohledem, který ukazuje pouze zrcadlové obrazy místa, odkud se dívají. Fantastické vyrůstá z každodennosti; bezmezné hraní neúprosně vede k vyčerpání a sestupu do jeskyně historické paměti; a každé pozorování je prodchnuto melancholicko-romantickým vědomím, že vše, co se rodí, nese v sobě semena vlastního zániku a vše, co je lákavě elegantní, v sobě skrývá hrozbu chaosu.
