Přednášky

Xinjiang Detention Camps

Architektka a investigativní novinářka Alison Killing představuje metodiku a výsledky výzkumu – mapování detenčních táborů pro Ujgury a další muslimské menšiny v Číně, za které byl její tým v roce 2021 oceněn Pulitzerovou cenou.

Projekt odkryl detaily o masovém zadržování těchto skupin v tzv. „převýchovných“ táborech, které čínská vláda oficiálně popírá nebo bagatelizuje. Alison Killing se společně s novinářkou Meghou Rajagopalan a programátorem Christoem Buschekem pustila do inovativního a komplexního projektu, který se zaměřil na hledání těchto detenčních táborů. Využila své architektonické znalosti a spolu s technikami investigativní žurnalistiky a především s pomocí satelitních snímků a geografických informačních systémů (GIS) začala analyzovat oblast Sin-ťiangu.

Killing a její tým pátrali po táborech porovnáváním satelitních map a nalézaním „slepých skvrn“, za kterými se ukrývají strategické cíle včetně věznic a táborů. Ty pak porovnávali i s rozhovory s bývalými vězni, kterým se podařilo z těchto táborů uprchnout. Pomocí těchto technologií byli schopni zmapovat stovky zařízení po celé oblasti, čímž nejenže poskytli faktické důkazy o organizaci táborů, také upozornili na nezanedbatelnou roli, kterou technologie mohou hrát v lidských právech – jak na straně represe, tak na straně odhalování pravdy.

 

Přednáška proběhla 31. 10. 2024 v rámci výstavního projektu Svědectví prostoru, který se zaměřil na projekty využívající architektonické a prostorové analytické nástroje k vyšetřování a dokumentaci násilí, porušování lidských práv a zločinů na životním prostředí.

přístupnosten audio
místoGalerie Jaroslava Fragnera
tagy
účinkujícíAlison Killing, Megha Rajagopalan
kameraLucie Doležalová
zvukLucie Doležalová
střihLucie Doležalová
kategoriePřednášky
publikováno20. 1. 2025
délka01:15:01
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Xinjiang Detention Camps
At a moment of digital ubiquity, it may be easier to treat the data from digital platforms as primary in contemporary innovation and to believe that, if coated with sensors in an internet of things, the stiff, dumb world will suddenly become responsive and “smart.” But the heavy lumpy components of space are themselves information systems that don’t really need digital devices to make them dance.
V galerii 35m2 jsou prezentovány dvě monumentální díla, dvě odlišná prostředí. Oba prostory vycházejí ze stejného materiálového kontextu, materiálového jazyka. Přesto každá z těchto realizací útočí na jiné smysly pomocí jiné techniky a materiálu.
Tyto nové prostorové konfigurace, stavby, instalace, které formují naši prostorovou orientaci, navigaci prostorem, přednostně útočí na naše základní smysly, na naši smyslovou paměť, na naši individuální/privátní paměť.
Video Future Lovers je výsledkem úzké spolupráce se zahradními architekty kdy jejich práce, kterou vytvořili na základě požadavků, potřeb a tužeb svých zákazníků se prolíná se systematicky redukovanými rešeršemi současných společensko-politických manifestů.
Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.