Reportáže

Dráždit hada bosou nohou

Dráždit hada bosou nohou je výsledkem dvou týdnů ponoření se do experimentování a spolupráce. SVĚTOVA 1 svým programem As We Grow ve spolupráci s Rosie Ridgway otevřela prostor začínajícím umělcům*umělkyním k tomu, aby se seznámili, rozproudili diskusi o nápadech, výměnu znalostí a svobodnou tvorbu. Výsledkem čtrnáctidenního edukačně-výzkumného projektu je i skupinová výstava reflektující témata bezpečných prostorů, sdílení smyslů a duševní stability.

„Bylo společným zájmem využít prostor galerie jako východisko, k čemuž se přítomná čtyři velká okna jevila jako skvělá příležitost. Pojali jsme je jako průzor do galerie pro lidi, kteří nemají přístup do prostoru. Rozhodli jsme se, že okna budou rozdělovat vnitřek galerie tak, aby pro každého a každou z nás vznikly úplně jiné prostory, které ale nakonec tvoří jeden jediný. Hudba, kterou jsme společně vytvořili, také integruje prostor, odráží naše individuality, pluralitu a oslavuje naši rozmanitost."

As We Grow je náš vzdělávací a výzkumný program. Jádrem AWG je zaměření na mezigenerační dialog a související výměnu zkušeností. Každá iterace je jedinečná a navržena v dialogu s vedoucím umělcem či vedoucí umělkyní. AWG podporuje postoj k učení prostřednictvím vytváření a vyvrcholí skupinovou výstavou. V roce 2023 jsme posílili náš program AWG a zaměřili jsme se na podporu začínajících umělců*umělkyň.

přístupnosten audio
umělciPetr Bursa, Rosie Ridgway, Veranika Kandratsenka, Barbora Svobodová, Julia Prochnik
místoSvětova 1
tagy
účinkujícíZai Xu, Petr Bursa, Rosie Ridgway, Veranika Kandratsenka, Barbora Svobodová, Julia Prochnik
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
kategorieReportáže
publikováno27. 6. 2023
délka0:05:16
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Dráždit hada bosou nohou
Somatická výstava sa v našej hantírke nazývala svät. Svät sa odohrával na zlome času a priestoru, bol vložený do a zároveň oddelený od sveta, v ktorom panuje čas, priestor, zmysel a význam. Vstup do výstavy bol ritualizovaným prechodom medzi svetom a svätom, medzi dvoma rôznymi dimenziami tej istej skutočnosti. Pútnikov a Pútničky vytrhol z bežného života a vrhol do posvätného časopriestoru, kde sa ich vykoľajené telomysle vystavili udalostiam, ktoré boli vonku neslýchané.
Zabýváme-li se dědictvím mytologie, zajímá nás primárně, co je oním „dědictvím“. Jsou to náměty? Konkrétní postavy? Určité modely? Ideály? Mytologie nám skrze svá vyprávění předkládá nejen spousty archetypů a stereotypů, ale také mnoho ideálů a morálních a emocionálních modelů, které byly napříč staletími přijaty do jisté míry za kánony, dogmata a modelové případy. Toho si všiml už Carl Gustav Jung při svém výkladu na poli analytické psychologie (archetypy).
Na počátku každé kresby je soustředěné pozorování – předmětu, jevu nebo situace – umožňující vstřebat to podstatné. A to jak toho nejmenšího detailu, tak i uvědomění si, které vnější charakteristiky předmětu nebo jevu je možné pominout. Zdánlivě nejjednodušší motivy z okolního světa, kresby židlí či hrnků však nejsou kresbami skutečných židlí nebo hrnků, nejsou přepisem reality.