Přednášky

Feeling the Curve of the Earth

Dvacáté první století bylo svědkem radikálního přepsání geopolitických hranic a topografie. Většina mainstreamových médií se ke konceptu vysídlených lidí staví redukcionisticky nebo předpojatě a označuje je střídavě za „uprchlíky“, „muslimy“ nebo „ekonomické migranty“, čímž výrazně zplošťuje rozmanité a složité systémy ovlivňující materiální realitu jejich vysídlení a společenské marginalizace. Většina zpravodajských prostředků zachází s postavou migranta jako s levnou měnou a migrantská identita je pro ně často synonymem zoufalství. „Migrantské“ vykořenění se ovšem netýká jenom uprchlíků nebo imigrantů, ale zasahuje většinu lidí žijících v dnešní době antropocénu. Podle slov Irmgard Emmelheinz „antropocén charakterizuje“ právě tento „chybějící základ“. Vykořenění imaginárního statu quo se vztahuje na materiální i sémiotické registry a Emmelheinz k tomu dále dodává, že „antropocén s sebou nepřináší nový obraz světa, ale transformaci světa v obrazy.“ Společenský kontext a vnímání výtvarné produkce se v posledních letech proměnily. Profesor T. J. Demos a Maja a Reuben Fowkesovi se budou zabývat některými otázkami souvisejícími právě s touto mutací.

Uvědomme si možné následky neomezených a vyostřených klimatických změn a zamysleme se nad výslednými politickými a subjektivními tragédiemi, které hrozí populacím na severu i na jihu. Jak tento stav věci re-situuje poslání umělecké produkce? Jak západní a světové umění odráží povahu společenského vysídlení nad rámec obyčejného symbolického přivlastnění? Mělo by si umění antropocénu vydobýt své místo v sociální reformě a jak něco takového vůbec provést?

umělciMaja Fowkes, Reuben Fowkes
místoNárodní galerie v Praze – Veletržní palác
tagy
účinkujícíReuben Fowkes, Maja Fowkes
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
kategoriePřednášky
publikováno4. 11. 2016
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Feeling the Curve of the Earth
Bubahof vznikl jako originální společenství, v němž důležitou roli hrají vztahy nepodléhající hierarchiím a důraz na ekologii chování nejen vůči přírodě, ale i vůči sobě navzájem. Je otevřenou platformou zaměřenou na sociálně-kulturní aktivismus a vzdělávání.
Pořad, nazvaný Hranaté stoly, jehož moderátorem je Jiří Ptáček (držitel Ceny Věry Jirousové), se snaží prostřednictvím tiskového mluvčího skupiny poslední akci Ztohoven přiblížit širšímu publiku – zasadit ji do kontextu předchozích výstupů a analyzovat představy skupiny o jejím fungování na české umělecké scéně.
Hranaté stoly mají hlouběji a důsledněji představit témata, která překračují hranice „zasvěcené“ umělecké komunity a jsou součástí širšího povědomí společnosti.
Jak mluvíme o zákonu? Uzákonění práva je sociální konstrukt, který vzniká před zákonem samotným a po jeho fikci. Jako socializované přízraky registrují naše kolektivní mysli navzájem své kódy, a to prostřednictvím metodických vzorců sebepovyšování lidí.
Jaký je smysl umění? Mění se tento smysl, překračujeme-li hranice států a politických systémů? A co se stane, jestliže umění překročí hranice svých vlastních definic?
Na tyto i další otázky se pokusilo hledat odpovědi mezinárodní on-line sympozium s názvem Chalupecký ve světě, které zorganizovala Společnost Jindřicha Chalupeckého.