Přednášky

Feeling the Curve of the Earth

Dvacáté první století bylo svědkem radikálního přepsání geopolitických hranic a topografie. Většina mainstreamových médií se ke konceptu vysídlených lidí staví redukcionisticky nebo předpojatě a označuje je střídavě za „uprchlíky“, „muslimy“ nebo „ekonomické migranty“, čímž výrazně zplošťuje rozmanité a složité systémy ovlivňující materiální realitu jejich vysídlení a společenské marginalizace. Většina zpravodajských prostředků zachází s postavou migranta jako s levnou měnou a migrantská identita je pro ně často synonymem zoufalství. „Migrantské“ vykořenění se ovšem netýká jenom uprchlíků nebo imigrantů, ale zasahuje většinu lidí žijících v dnešní době antropocénu. Podle slov Irmgard Emmelheinz „antropocén charakterizuje“ právě tento „chybějící základ“. Vykořenění imaginárního statu quo se vztahuje na materiální i sémiotické registry a Emmelheinz k tomu dále dodává, že „antropocén s sebou nepřináší nový obraz světa, ale transformaci světa v obrazy.“ Společenský kontext a vnímání výtvarné produkce se v posledních letech proměnily. Profesor T. J. Demos a Maja a Reuben Fowkesovi se budou zabývat některými otázkami souvisejícími právě s touto mutací.

Uvědomme si možné následky neomezených a vyostřených klimatických změn a zamysleme se nad výslednými politickými a subjektivními tragédiemi, které hrozí populacím na severu i na jihu. Jak tento stav věci re-situuje poslání umělecké produkce? Jak západní a světové umění odráží povahu společenského vysídlení nad rámec obyčejného symbolického přivlastnění? Mělo by si umění antropocénu vydobýt své místo v sociální reformě a jak něco takového vůbec provést?

artistsMaja Fowkes, Reuben Fowkes
placeNárodní galerie v Praze – Veletržní palác
tags
castReuben Fowkes, Maja Fowkes
cameraRadim Labuda
soundRadim Labuda
editingRadim Labuda
categoryPřednášky
published4. 11. 2016
languageČesky / English
embedlink icon
arrow down
related
Feeling the Curve of the Earth
Projekt Bellevue di Monaco se nachází v několika domech v centru Mnichova. Domy měly být původně zbourány za účelem postavení luxusních bytů, záměr města však zvrátila skupina aktivistů guerillovou rekonstrukcí jednoho z bytů. Následná migrační krize roku 2015 podnítila zformování oficiálního družstva, složeného z několika stovek místních obyvatel, které si domy pronajalo a přetvořilo je na multifunkční centrum.
Výstava Ministerstvo školství varuje: Segregace vážně škodí Vám i lidem ve Vašem okolí! Vol.2 (Ohlédnutí po 10 letech.), si klade za cíl přispět ke zviditelnění problému segregace Romů a to nejen v českém vzdělávacím systému. Poukazuje na explicitní i skrytý rasismus, který se může skrývat za zdánlivě neutrálními frázemi provázejícími diskuzi o oddělění Romů od zbytku „bílé“ společnosti.
Součástí výstavy byla i veřejná diskuse, v rámci níž umělci probírali téma výstavy, tedy segregaci romských dětí ve vzdělávání a také hranice mezi uměním a aktivismem.
Pořad, nazvaný Hranaté stoly, jehož moderátorem je Jiří Ptáček (držitel Ceny Věry Jirousové), se snaží prostřednictvím tiskového mluvčího skupiny poslední akci Ztohoven přiblížit širšímu publiku – zasadit ji do kontextu předchozích výstupů a analyzovat představy skupiny o jejím fungování na české umělecké scéně.
Hranaté stoly mají hlouběji a důsledněji představit témata, která překračují hranice „zasvěcené“ umělecké komunity a jsou součástí širšího povědomí společnosti.