Václav Cílek je český geolog, klimatolog, spisovatel, filozof a popularizátor vědy. Vystudoval Vysokou školu báňskou a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a začal se zabývat studiem hydrotermálních ložisek. Později studoval vzorky přivezené z Měsíce ruskými družicemi. Před třiceti lety se začal věnovat klimatickým změnám a otázkám životního prostředí. Kombinuje znalosti humanitních a přírodních věd. Je autorem přibližně 400 vědeckých článků a několika knih, včetně oceňovaných knih Inscapes and Landscapes a Makom Book of Places. Za svou esejistickou tvorbu získal Cenu Toma Stopparda (2004) a v roce 2009 Cenu Nadace Václava Havla Vize 97.
Mareike Dittmer vede oddělení vztahu s veřejností v TBA21-Academy, nadaci současného umění podporující hlubší vztah k oceánu a inkubátor pro společný výzkum, uměleckou tvorbu a nové formy transdisciplinární produkce znalostí, jejichž výsledkem jsou výstavy, výzkum a politické intervence. Nadace podporuje hlubší porozumění oceánu a vztah k němu prostřednictvím umění s cílem inspirovat k péči a činnosti. Pracuje na tom, jak spojit empirický přístup vědy s vyprávěcí schopností umění pro podporu nových a mnohostranných forem vytváření světa, vyprávění příběhů a hledání cesty a představit si jinou budoucnost. Mareike Dittmer dříve působila jako ředitelka nadace Art Stations CH a od roku 2019 přednáší na curyšské akademii umění ZHdK. Do roku 2018 byla spoluvydavatelkou časopisu Frieze.
Habima Fuchs je česká vizuální umělkyně, která ve své tvorbě dlouhodobě reviduje zažité mechanismy a tradiční existenciální, filozofické či metafyzické obraty, o něž se při porozumění světu, ve kterém žijeme, opíráme. Skrze keramiku, kresby a performance reflektuje a materializuje symboly a motivy pocházející z různých kultur i dob, z rámce křesťanské ikonografie i orientálních náboženských kontextů. Výsledkem je výjimečně působivá obraznost, svádivá a podvratná, také ale hluboce sebekritická. V jejích projektech se objevují symbolická témata rovnodennosti, hledání přirozeného řádu světa vycházejícího z vyrovnaného mentálního i fyzického soužití s přírodou.
Johanna Gibbons je krajinářská architektka a členka Landscape Institute. Byla jmenována Královskou designérkou pro průmysl za svou "průkopnickou a vlivnou práci spojující design s aktivismem, vzděláváním a profesionální praxí". Je zakládající partnerkou společnosti J & L Gibbons a zakládající ředitelkou sociálního podniku Landscape Learn. Jo je členkou komise Jersey Architectural Commission, výzkumným partnerem Urban Mind, poradkyní Historic England a Forestry Commission a členkou mezinárodního vědeckého výboru Světového fóra o městských lesích. Hojně publikuje a přednáší.
Paloma Gonzalez-Bellido je bioložka. Je docentkou ekologie, evoluce a chování na Minnesotské univerzitě v USA. Zabývá se neuroetologií, viděním a predací, konkrétně studiem výkonnosti nervových systémů. Jejím cílem je pochopit, jak lze dosáhnout rychlých a přesných reakcí s omezeným počtem neuronů. Predátorský způsob života klade vysoké nároky na výkonnost neuronů, protože pohyby musí být prováděny přesně a včas. Navíc, protože dravost je vrozené chování, jsou poznatky získané během jejího výzkumu skutečným odrazem schopností zpracování informací zkoumaného neuronálního systému. Vizuální podněty jsou také relativně snadno prezentovatelné. Svůj výzkum realizuje na skupinách bezobratlých - mouchách, to jí poskytuje prostředky pro srovnávací studie.
Stefan Helmreich je profesorem antropologie na Massachusettském technologickém institutu. Ve svém výzkumu zkoumá, jak biologové uvažují o hranicích "života" jako kategorie analýzy. Alien Ocean: Anthropological Voyages in Microbial Seas (University of California Press, 2009) je studií mořských biologů pracujících v oblastech, které jsou obvykle mimo dohled a dosah: mikroskopický svět, hluboké moře a oceány mimo národní suverenitu. Tato kniha, která získala řadu ocenění, mapuje, jak jsou mořští mikrobi zapleteni do debat o vzniku života, klimatických změnách, vlastnictví společného oceánu a možnosti života na jiných světech. Helmreichova nejnovější kniha Sounding the Limits of Life: Essays in the Anthropology of Biology and Beyond (Princeton University Press, 2016) se ptá po měnících se definicích života, vody a zvuku (obsahuje zvukové nahrávky). Pracuje na nové knize na téma vědy o vlnách, popisující oblasti od oceánografie přes kosmologii a medicínu až po akustiku a sociální teorii.
Sissel Tolaas se od roku 1990 intenzivně zabývá tématem vůní, zkoumá je a experimentuje s nimi. Ve svém přístupu k vůním je průkopnicí a jedinečnou osobností. Na základě svých znalostí organické chemie, lingvistiky a výtvarného umění vytvořila celou řadu revolučních projektů s vůněmi po celém světě. V lednu 2004 Tolaas založila berlínskou laboratoř SMELL RE_searchLab. Tolaas vystavovala své projekty v MOMA, NGV, DIA, CCA a TATE Modern atd. a spolupracovala s univerzitami, jako jsou MIT, Nanyang Technical, Harvard a Oxford. Vybudovala několik typů pachových archivů, jako jsou Smell & Language; Smell & Coding, Functiona Smell, a v současné době pracuje na archivech pro uchování/konzervaci pachových molekul světových oceánů, pachových artefaktů (na dědictví) v Detroitu a minulosti původních obyvatel Austrálie. Její sbírky pachových molekul a pachových struktur z let 1990 až 2018 zahrnují 10 000 vzorků. Od roku 2014 se Tolaas podílí na různých start-upech, tj. v oblasti smyslů a vzdělávání; smyslů a technologií.
Neal White je umělec a vedoucí vědecký pracovník. Je spoluředitelem výzkumného centra CREAM na Westminsterské univerzitě v Londýně. White také vede The Deep Field Project, výzkumné studio podporující výzkum vedený praxí na postgraduální a postdoktorské úrovni prostřednictvím současné umělecké praxe v souladu s experimentálními vědami a kritickými a environmentálními humanitními vědami. Stejně tak je koordinátorem kolektivu, který vede tematický projekt "Ekologický futurismus". Nedávno spolupracoval s Monsoon Assemblages na projektu pro Benátské bienále 2020/21 (monass.org), výstavě s The Deep Field Project v roce 2020 se Stefanií Hessler. V současné době rozvíjí přístupy a projekty, jejichž těžištěm je jak propoziční, tak akční environmentální politika, přičemž se opírá o vědu vizuální ekologie, vědecké fikce a techniky kontramapování s cílem řešit otázky vícedruhové spravedlnosti.
Šárka Zahálková je vizuální umělkyně, umělecká producentka, kurátorka a kulturní aktivistka. Ve své tvorbě zapojuje různé reálné komunity, své okolní město a místní prostředí. Zsazuje se o to, aby umění a kultura byly nedílnou součástí našeho přírodního a společenského prostředí. Současně vede několik projektů, jako je Offcity Collective, nezávislá platforma působící v oblasti umění, architektury, komunitní práce a umělecké produkce, CENSE, Středoevropská síť pro zvukovou ekologii - neformální síť individuálních hlasů pocházejících z různých prostředí. Dále The Blavatsky Society, projekt sdružující mezinárodní umělce z různých prostředí a s různými zkušenostmi, který v současné době sídlí v České republice. Její umělecký přístup kombinuje performance, video, zvuk a světlo s archivními materiály. Je programovou ředitelkou GAMPA, Galerie města Pardubic.
Jiří Zemánek je historik umění, etnograf, kurátor a novinář. Mezi jeho zájmy patří přesahy umělecké tvorby, ekologie a spirituality, otázky změny paradigmatu a vzniku nové integrální kultury. Je překladatelem a editorem v oblasti hlubinné ekologie, geomantie, integrální kultury a neokosmologie. Je spolupracovníkem umělecké revue Prostor a iniciátorem sdružení Poutník.
