Reportáže

Já, která píši tuto knihu

Já, který píšu tuto knihu, je procesní projekt, který pro INI Gallery_PROSTOR připravil Jan Nálevka. Umělec, který se zajímá zejména o gesto kresby, vyplní prázdnotu bílých stěn listy papíru formátu A4. Prostor, který INI Project zabírá, má však spíše korporátní charakter připomínající kancelářské kóje. Díky Nálevkově intervenci prostor získá další vizuální vrstvu abstraktních a autoreferenčních černých obrazů. Vycházející z meditativní tradice minimalistického abstraktního umění, umělcovo gesto se vyvine v performance převzatou tiskovými stroji.

umělciJan Nálevka
místoINI project
tagy
účinkujícíPiotr Sikora
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
kategorieReportáže
publikováno18. 11. 2016
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Já, která píši tuto knihu
Existuje v jejich provozu vize a případně koncepční plán, který by reflektoval proměňující se technologické podmínky současného umění? A jaké formy institucionální péče o pohyblivý obraz by tyto instituce vůbec měly nabízet? Jde o podporu při produkci, vystavování, uchovávání? Jak vypadají smluvní vztahy mezi nimi, autory a autorkami?
Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
Pracovní rozpravy o hledání imaginace digitality s ústředním tématem: vypnutí počítače jako okamžik podvolení se.
Palo Fabuš a Luboš Svoboda se ve svých rozhovorech věnují úvahám o digitalitě, tomu, jak se o ní dá mluvit z perspektivy filozofie a poezie. Společný zájem na rozplétání současného myšlení, představivosti či řeči ovlivněné technologiemi krystalizuje v ostrém řezu vypínání počítače jako východisku pro definování osmózy prázdné statiky pokoje a počítačem roztočených tužeb.
Dron dezertér, hlavní aktér A. W. O. L., výstavy autora Mikuláše Zimuly v Postpost gallery, představuje alegorii ambivalence ke slepé poslušnosti rozkazům a individuální odpovědnosti k hodnocení válečných zločinů.