Jan Šerých

umělci Jan Šerých
místo Praha
tagy Anglické titulky fotografie kresba zvuk
ůčinkující Jan Šerých
kamera Ivan Svoboda
zvuk Ivan Svoboda
střih Ivan Svoboda
interview Ivan Svoboda, Tereza Stejskalová
překlad Zuzana Rousová
kategorie Profily
publikováno 8. 8. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

Geometrické obrazce, rovné linky, velká natištěná písmena v řadě za sebou, mřížka s šifrou, čísla, čtverce, několikrát zopakovaná fotografie. Pěkně to shrnuje jedna věta Tomáše Pospiszyla v umělcově katalogu: „U mnohých děl Jana Šerých je těžké rozhodnout, jestli se na ně díváme nebo zda je čteme.“ Když hledíme na černou plochu, na níž je zmnoženo jedno písmeno nebo jsou za sebou napsána slova jako ve slovníku, pokoušíme se najít k řádu vepsanému do obrazu nějaký klíč. Hledáme začátek a konec slova.

Možná se ptáme, zda nás zajímá více tvar písmen nebo jejich význam. Co když to však není ani jedno? Co když je zde důležitá spíše naše snaha se v obraze zorientovat než samotný objev řešení? Pokud je tomu tak, pozornost diváka-čtenáře se pomalu přesouvá ze samotného díla na otázku, jakým způsobem s ním plocha obrazu/slovo/písmeno komunikují. Divák-čtenář si najednou uvědomuje, že na něj obrazy mluví. Říkají mu „UUUUAAAA“ nebo „GOODYEAR“. Pravidla jejich kódování ožívají společně s tímto dialogem. Najednou už není divák-čtenář a obraz-slovo. Je jenom proud komunikace, ve kterém spolu plují různé významy, způsoby čtení, rozličné časy porozumění, šifry, hlasité i tiché hlásky, čísla i písmena.

Jan Šerých byl společně s Josefem Bolfem, Jánem Mančuškou a Tomášem Vaňkem členem skupiny Bezhlavý jezdec, kterou společně založili jako studenti v roce 1996 na AVU. Možná jej s nimi pojí určitá úspornost vyjádření, vzájemná spřízněnost jednotlivých děl těchto umělců se však těžko popisuje či zkoumá, protože neexistuje něco jako „tvorba Jana Šerých“ nebo „tvorba Jána Mančušky“. Jsou jen samostatná díla, jejichž význam se naplňuje ve vztahu k divákovi. Stejně tak nelze dospět k něčemu, co by bylo možné nazvat správným čtením děl Jana Šerých. Buď divákovi ještě nějaká informace k vyřešení hádanky chybí nebo má informací příliš a není možné se v nich zorientovat. Je však třeba počítat s tím, že obrazy Jana Šerých občas klamou tělem. Působí jako nečitelný sen, který se zdává pořád a pořád a pořád dokola.

Anna Remešová

http://janserych.com/

související s
Jan Šerých

0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.

Nejžlutější slunce

Co může být důležitějšího, než se dozvídat o problémech světa? Vidět je. Dokázat je najít, zvnitřnit a tedy na ně reagovat. Michal Blecha nás svým filmem přivádí do zchátralé továrny na výrobu a zpracování filmu ve východoberlínské části Köpenick. Vybydlenost svědčí o zániku, komentáře o nelidských podmínkách pracujících. Dovolí vám rukavice z vazelíny nebo cáry kůže visící z konečků prstů podlehnout nostalgii ztracených zlatých časů analogového filmu?

Živáčci

Život na Zemi prošel nějakými čtyřmi miliardami let evoluce a po celou dobu se vyvíjel pospolu, propleten sítí intimních vztahů. Máme společného předka, všichni potřebujeme k životu ty samé sloučeniny a i naše stavba těla je podobná, proto si navzájem rozumíme.

Jitka Svobodová

Zájem o zachycení všedních, až banálních předmětů krajně minimální formou zůstal Jitce Svobodové doposud. Vždy se jedná o kresby s velmi tlumenou, až monochromní barevností.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
01:05:21