Reportáže

Jindřichův Model #3: Pavel Kopřiva

Třetí výstava ze série Jindřichův model byla věnována Pavlu Kopřivovi, který poprvé představil vystavenou instalaci „Lokální problém“ roku 2001 v rámci finálové výstavy Ceny Jindřicha Chalupeckého ve Veletržním paláci. Pro Berlínskej model transformoval Kopřiva projekt do podoby opuštěného show-roomu, který na jedné straně vyzdvihuje kvality specifické sklářské techniky, k níž umělce přivedla jeho žena, současně jej ale můžeme s nadsázkou vnímat také jako memento zašlé slávy. Esteticky působivé stříbrné „kapky“ prosákly v různých modifikacích do práce mnoha designérů a začaly tak žít vlastním životem. Kopřiva si tuto odcizenou výtvarnou formu v Berlínském modelu znovu symbolicky přivlastňuje a význam „Lokálního problému“ se tak současně mění na lehce (sebe)ironické gesto problematizující mýtus originality.

Doc. Mgr.A Pavel Kopřiva Ph.D(*1968) je umělec pracující s multimediálními instalacemi a sklem. Pedagogicky působí na Fakultě výtvarných umění UJEP v Ústí nad Labem a na sklářské škole v Kamenickém Šenově. Více o autorově tvorbě je ke shlédnutí na adresehttp://www.pavelkopriva.name

O Jindřichově modelu:
Protože rok 2019 je rokem udílení 30tého ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého, rozhodli se její organizátoři ohlédnout do vzdálenější minulosti Ceny a připomenout publiku některé umělecké projekty z prvních dvaceti let CJCh. Výběr je soustředěný na díla, která v kontextu doby jejich vzniku byla zvláště podnětná či progresivní, a zároveň slibují zajímavou reinterpretaci v současné situaci.

umělciPavel Kopřiva
místoBerlínskej model
tagy
účinkujícíPavel Kopřiva
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
kategorieReportáže
publikováno29. 11. 2019
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Jindřichův Model #3: Pavel Kopřiva
Výstava se obtáčí kolem tématu práce, které je úzce spjato s hodnotovým nastavením naší společnosti, uspořádáním života i trávením volného času. Jakožto ústřední bod ve fungování západní civilizace, stojí práce také v centru myšlenkových rámců hnutí nerůstu, které hledá cesty z kruhu práce, spotřeby a generování nadbytků směrem k spravedlivé, spokojené společnosti.
Výstava zkoumá dynamiku vyhoření, odcizení a reprezentace v kontextu pozdního kapitalismu a zaměřuje se na formování subjektu v prostředí, kde autenticita není pevně danou esencí, ale neustále vyjednávaným konstruktem. Identita se v tomto kontextu mění v transakční komoditu, kde se hranice mezi sebeprezentací a přizpůsobením pozvolna rozpouštějí.