Milenina píseň

umělci Marie Lukáčová, Anna Remešová
instituce Czech Republic
tagy technologie feminismus Anglické titulky náboženství tělo architektura
překlad Deana Kolenčíková, Kateřina Prokešová
kategorie Audio-vizuální umění
publikováno 20. 12. 2019
délka 0:09:00
jazyk Česky / English
embed

Úplně první diskuze, které předcházely vzniku Mileniny písně, byly motivovány otázkou, nakolik jsou současné křesťanské církve schopny reflektovat proměnu světa a proměnu poznání, kterou přinesly digitální technologie a sociální sítě.

V průběhu let, kdy společnost zažívala víru v utopii demokratické distribuce informací prostřednictvím internetu a následně i hluboké zklamání, kdy lidé vyvinuli neuronové sítě, jejichž rozhodování již nejsme sto sledovat, a kdy mezilidskou komunikaci a politický aktivismus začaly přetvářet korporátní komunikační platformy, se fungování a závazné dokumenty církví nijak nezměnily a zdá se, že už dnes nejsou schopny reagovat na problémy současnosti.

A to ať už mezi tyto otázky patří prohlubující se třídní rozdíly, emancipace marginalizovaných (žen, LGBTQ+, lidí bez pasu Evropské unie) nebo blížící se klimatická katastrofa. Křesťanské církve – zvláště ve Střední Evropě a v balkánských zemích – jdou místo toho opačným směrem, pomáhají posilovat nacionalismus, svým podnikáním upevňují kapitalistický ekonomický systém, potlačují práva žen a nebinárních osob na svá těla, plédují za tradiční rodiny a spolupodílí se na stavbě evropských zdí. A to vše se děje nehledě na úroveň sekularismu v jednotlivých zemí, naopak se ukazuje, že i v takové ateistické zemi, jako je Česká republika, může mít katolická církev – když se spojí s politickou reprezentací – značnou moc.

Dichotomické vnímání světa (já/Druhý, kultura/příroda, muž/žena) přitom není něco vlastního křesťanství, ale utvářelo se až později v průběhu let, od prvních církevních otců, přes institucionalizaci, zbohatnutí církví, nástup kapitalismu, po osvícenství a moderní věk, až k dnešní pervertované podobě, která má s ranými křesťanskými skupinami, charakteristickými svou kulturní decentralizací a nehierarchičností, jen velmi málo společného. Jisté nástroje kritiky a jiného směřování nabízí současné feministické protesty, které sílí po celém světě a jež požadují například svěcení žen na kněžky, ale také tradice teologie osvobození, kterou symbolizuje antikapitalistická a ekologická politika papeže Františka. A právě v návaznosti na otázku, jakou moc má dnes pohyblivý obraz a zda může přispět k emancipaci žen (nejen) v prostředí katolické církve, začaly vznikat první verze scénáře k videu Milenina píseň.

Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender. Kyberfeministky odmítají klasické dichotomie mezi přírodou a technikou, přirozeným a umělým, k čemuž odkazuje také postupně se rozpadající forma videa. Postavení žen a LGBTQ+ menšiny v římskokatolické církvi a jejich vylučování z rozhodovacích procesů se tak stává obecnější otázkou, která hledá hluboké a duchovní příčiny současné společenské krize založené na upevňování nerovností mezi lidskými i nelidskými aktéry.

Dalším podstatným motivem videa je komunikace, která probíhá mezi hlavní protagonistkou a architekturou, jež se ale neodehrává na úrovni verbálního rozhovoru, ale je dána vztahem mezi jejich „technologizovanými” vnitřky. Stejně tak jako dráty, cihly a rozvodny vyplňují zdi budovy, jsou podobně strukturovány i orgány ženy. Její tělo je utvořeno řádem a symetrií frontálně naplánované architektury. Podle teorie kyberfeministické skupiny VNS Matrix lze například ženský pohlavní orgán označit za technologii, protože jeho fungování a vnímání ovlivňují vnější faktory, je tedy utvořen a používán jako nástroj. Kyberfeminismus tedy sice vychází ze zkušenosti ženy a jejího těla, neesencializuje jej však, ale pracuje s jeho možnou proměnou v návaznosti na společenský a politický kontext.

Anna Remešová

Video Milenina píseň bylo podpořeno v rámci Artyčok.TV video open callu v roce 2018.

související s
Milenina píseň

01:51:34

Symbol a stroj

Přednáška s názvem Symbol a stroj se zaměřila na fantastický rozměr v architektuře revolučních proměn.

Storytime

Co sdílíme, co je soukromé a jaké jsou možnosti sebeprezentace v současné kultuře, založené na obrazovce? Magdalena přijímá konvence YouTube vlogu a její deníkové záznamy z doby dospívání se zde vynořují syrové a zdánlivě neupravené. Jsou skryty ve sbírce starých a dávno nepoužívaných mobilů - v písničkách, gifech, rozpixelovaných obrázcích a videích. Jsou vetkané do nedokončených příběhů, anekdot, hlášek a odrážejí se ve tvářích z dětství, kde zkušenosti s duševní nemocí rychle střídají popové hity.

Druhá rekonstrukce

Pohled na strojově otáčené stránky učebnice a standardizované vědecké postupy restaurování mohou vyvolávat obavy a současně naději. Zkušenost Západní modernity, ať již ta optimistická, nebo katastrofická, je důležitým dědictvím, o které bychom měli pečovat. Víme už dobře jakého násilí na všem cizím, živém i neživém, se byli schopni moderní Západní lidé dopouštět, nebo se ho alespoň účastnit. Ale neměli bychom zapomínat na to, jak moderní instituce jako stát, škola, věda či muzeum vytvořily infrastrukturu pro náš lepší život.

De-platformizace, etika a alternativy sociálních médií

Jaké jsou proveditelné strategie a etické přístupy proti totalitě platforem a korporátně vlastněných sociálních médií, které umožnují vznikání alternativních způsobů našeho společenského života?
Známe a opakovaně analyzujeme mnoho problémů s komerčními sociálními médii a digitální pracovní silou, ale málo pozornosti je věnováno snahám o vytváření alternativ, jako jsou komunitně provozovaná sociální média a další formy de-platformizace.
0:44:25

Hranice architektury: Vliv sociálních sítí na architekturu

Fyzickou a virtuální realitu je někdy velmi těžké od sebe rozlišovat. Pojďme se zamyslet, nakolik se navzájem ovlivňují. Něco tak fyzického, jako je architektura, je toho dobrým příkladem. Jaký vliv má Facebook, Instagram, Youtube, atd. na současnou architektonickou praxi? Má touha po instagramovatelné architektuře vliv už na proces navrhování?