Reportáže

Minor Theatres + Queer Documents

„Co chce láska?“ ptá se v jednom ze svých textů Emily Roysdon. „Je vždy diskursivní, nebo je něčím, co leží mimo racionalitu ekonomiky „má dáti – dal“? Queer láska není ekonomická, ale je vždy politická. Láska jako médium, jež je součástí ekonomiky odporu, extatického odporu, provokuje otázky paměti a taktiky.“ 

Emily Roysdon rozvinula svůj teoretický koncept “extatické resistence“, jímž otevírá diskusi o nemožném a imaginárním v politice. „Extatická rezistence je projekt, praxe, částečná filosofie a soubor strategií. Je výzvou k nové artikulaci imaginárna a rozšiřuje situovanost nemožného. Extatická rezistence se dotýká limitů reprezentace a čitelnosti – limitů srozumitelnosti a strategiemi podrývajícími hegemonii vládnoucích opozicí. Chce hovořit o slasti vzdoru – sexualizuje struktury moderního světa, aby dosadila nestabilitu a tvárnost do středu života, přežívání a já. Je vyčkáváním a sleduje temporální charakter změny. Extatická rezistence chce promýšlet vše, co je v eurocentrickém, falocentrickém světovém řádu nemyslitelným a nevyslovitelným.“*

Výstava v tranzitdisplayi shrnuje autorčinu uměleckou činnost za posledních osm let. Dokumentuje performance, videa a texty, které jsou manifestací a pokusem radikálně přehodnotit a artikulovat žitou realitu. Na základě vlastních zkušeností a zkušeností svých vrstevníků Roysdon přemýšlí o podmínkách a kontextech estetické
produkce a o možnostech realizace nemožného. Za odhalením minulých nemožností rozvíjí „nemožné“ jako uskutečnitelný a jediný tvůrčí akt lidské subjektivity, který otevírá východisko pro vnímání politiky a její nové definování. Nové imaginárno, které definuje, popírá hegemonii patriarchální racionality, přináší zkušenost jiného.
Zkušenost imaginárna v našich tělech bez dodatečných jazykových korekcí nastoluje risk překročení našich znalostí sebe sama. Posledním tvůrčím aktem, realizovaným pár dní před otevřením výstavy, je performance „I Am a Helicopter, Camera, Queen“, kde již v názvu jsou zakódovány různé režimy reprezentace území a vnímání, režimy prohlížení a způsoby porozumění vesmíru. Performance sama o sobě je manifestací, vytvořením queer prostoru. Realizací nového imaginárna, zkušeností jiného.

* Citováno z textu Emily Roysdon: Ecstatic Resistance.

 

umělciEmily Roysdon
kurátorZbyněk Baladrán
místotranzitdisplay
tagy
účinkujícíEmily Roysdon
kameraJiří Havlíček
zvukJiří Havlíček
střihJiří Havlíček
interviewJiří Havlíček
kategorieReportáže
publikováno4. 2. 2013
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Minor Theatres + Queer Documents
Mezinárodní porota vybrala do 32. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého 2021 pět vizuálních umělkyň a umělců ve věku do 35 let. Jsou jimi Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová a umělecký ne-kolektiv björnsonova. Pětice se rozhodla pokračovat ve vývoji, jaký nastolili již umělci a umělkyně v loňském roce, a nesoutěžit o laureátský titul, který tak získali všichni.
Kateryna Khramtsová natočila krátkometrážní dokument o nebinární performerce a vojačce nazvaný Qirim (2023), který se objevil na mnoha tuzemských i zahraničních filmových festivalech. V doprovodné eseji jej Kryštof Kočtář představuje v kontextu autorčiny umělecké tvorby.