emancipace 15 výsledků

emancipace

Festival Neviditelné město vytváří viditelný prostor pro ty, se kterými se běžně nepočítá, nebo zůstávají neviditelnými a nevyslyšenými – umělci a umělkyně, lidé s psychickými či zdravotními problémy, bez práce, bez domova, lidé v neproduktivním věku – děti, mládež a senioři, minority genderové a národnostní, necharismatická zvířata, ”škůdci”, “plevel”, a další neprivilegovaní obyvatelé měst.
V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
V tvorbě Šimkové se její vlastní nejisté společenské postavení a prekarita stává východiskem tvorby jako společenský symptom, který zkoumá skrze obraz, performance nebo skrze kolektivní instalace a různé institucionální intervence.
Ludmila Böhmová se dlouhodobě věnuje sociálním hnutím, konkrétně feministickému a městskému. Její přednáška je věnována iniciativám a skupinám v rámci anarchistického hnutí, které od 90. let tematizovaly nerovné postavení žen a společensky opomíjená témata.
Na základě svého občanského práva odmítáme nadále vypovídat. Odmítáme se před vámi svlékat pomalu i z kůže a vysvětlovat, nebo snad dokonce ospravedlňovat svoje činy. Nenecháme si od vás vnutit myšlenku, že naší motivací k tomu, dělat cokoli z toho co děláme (konkrétně; vstupovat do veřejného prostoru určitým způsobem) je nějaké metafyzické dobro či bonum honestum. Stejně tak není naše činnost projevem vlastní dobré vůle, protože na dobrou vůli, obecné blaho a veřejný pořádek vám s veškerou pokorou kašlem.
Kateryna Khramtsová natočila krátkometrážní dokument o nebinární performerce a vojačce nazvaný Qirim (2023), který se objevil na mnoha tuzemských i zahraničních filmových festivalech. V doprovodné eseji jej Kryštof Kočtář představuje v kontextu autorčiny umělecké tvorby.
Scenáristka a režisérka z Jihoafrické republiky, držitelka ceny NAACP Image Award a nominovaná na Oscara. Její vášní je vykoupení africké a ženské identity ve filmu. Zkoumá černošský ženský pohled při vyprávění intimních příběhů obyčejných hrdinů, mužů a žen různých etnik.
Pojďme zkoumat a kriticky zhodnotit současné koncepty maskulinity a jejich krize, umocněné technologiemi a akcelerací sociokulturní výměny mezi mladými na sítích. Multimediální publikace Pod maskou maskulinit odhaluje často skryté a neprobádané stránky digitálních maskulinit. Pokouší se zaujímat „jejich perspektivu“ a komentovat, jaké socioekonomické a kulturní faktory přispívají k jejich formaci.
Alex konstruuje a zase dekonstruuje fluidní identitu, která sebe sama definuje skrze pomíjivé příspěvky, sílu i úzkost, kterou v sobě nesou možnosti zboření hranic mezi subjektem a objektem. Odvážnému, ale i odlehčenému dílu bez výhrad věříme jeho emoce i zranitelnost osobního autorského vkladu.
Tereza Stejskalová se řadí mezi nejvýraznější feministické a kritické hlasy na české umělecké scéně. V současné době působí jako kurátorka v iniciativě tranzit.cz a dlouhodobě se věnuje výtvarné kritice.
Jako kurátorka Stejskalová často pracuje skrze postkoloniální a feministické prizma a její kurátorská praxe je zpravidla výstupem dlouhodobého výzkumu.
What can we do within the confines of the present? What are the discursive possibilities and conditions of accelerationism? What are the investments and aspirations for such a language and for such an endeavor?
Umělecko-výzkumný projekt se zabývá rolí protestního obrazu a jeho možného působení na reálné sociální, politické i ekonomické změny. Skrze jednotlivé výstupy nabízí vícero perspektiv na užití obrazové, či audiovizuální dokumentace jako možného emancipačního nástroje lidu.