Přednášky

Palestina a utváření moderního uprchlického režimu

Palestina, země, která je často označována za prostor nejdéle trvající uprchlické krize na světě, je často chápána jako paradigmatický případ moderního masového vysídlení a klíčový příklad spletité politiky dislokace. Na druhou stranu je palestinský exil také často chápán jako hluboce abnormální jev, který se zásadně liší od jiných forem nucené migrace ve dvacátém století. Tato představa je podpořena právně a politicky odlišnou kategorií „palestinského uprchlíka“ a existencí instituce UNRWA, která je specifická pro Palestinu. Tato přednáška se zabývá vývojem masového palestinského vysídlení jako válečné zbraně, nástroje budování státu a nástroje pro prosazování vizí imperiálního internacionalismu. Sleduje, jak se Palestina stala místem pro rozvoj specifického moderního režimu uprchlictví zaměřeného na dekoloniální zadržování – proces, který probíhá až do současnosti.

Přednášku přednesla Laura Robson, profesorka historie a globálních studií na Yale University, dne 27. 11. 2024 v 18:00 na půdě Ústavu české literatury AV ČR na pozvání Iniciativy za kritickou akademii (IZKA).

přístupnosten audio
místoAkademie věd ČR
tagy
účinkujícíLaura Robson
kameraKristýna Bartošová
zvukKristýna Bartošová
střihKristýna Bartošová
organizátorIniciativa za kritickou akademii
kategoriePřednášky
publikováno20. 12. 2024
délka01:17:09
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Palestina a utváření moderního uprchlického režimu
Video chápe autor jako součást dekolonizačního procesu v rámci historie československé kinematografie. Jeho konceptuální metoda práce je založena na dekonstrukci a reinterpretaci původních scén z československých filmů Křik (Jaromil Jireš, 1963), Jak básníci přichází o iluze (Dušan Klein, 1984) a Dědictví aneb Kurvahošigutntag (Věra Chytilová, 1992). Ve všech vystupují stereotypně zachycené černošské postavy.
Gabi Ngcobo (*1974), původem z Johannesburgu, je kurátorka a pedagožka, která aktivně participuje na uměleckých projektech nejen v Jižní Africe, ale i v globálním měřítku. Je vedoucí kurátorkou 10. ročníku Berlínského bienále.
Las Nietas de Nonó jsou umělecké duo; sestry Lydela (*1979) a Michel (*1982). Žijí v Barrio San Antón, v napůl venkovské a napůl indrustriální části Caroliny v Puerto Ricu. Ve svém umělecké praxi se soustředí na zobecnění vlastní rodiné historie na širší perspektivu socio-ekonomického stavu Puerto Rica, a historických kořenů tohoto stavu.
Výstava Jana Pfeiffera zkoumá, jak architektura a urbánní prostory uchovávají energii a myšlenky, které do nich byly vtištěny, a sleduje autorovu cestu od osobních zážitků k obecným symbolům. Pomocí černobílých fotografií a modelů intuitivně propojuje vzdálené prvky – od plamene v Ramaláhu po korunu Staroměstské mostecké věže – do poetické konstrukce o architektonických "zřídlech".