Reportáže

Černá a bílá ve fotografii

Výstava je první větší soubornou přehlídkou Radka Brousila (*1980, Nitra), absolventa ateliéru fotografie na pražské Uměleckoprůmyslové škole a držitele ceny Oskára Čepana. Brousilovy práce vycházejí z média klasické fotografie, ale zároveň jsou polemikou nad technologií zpracování fotografického obrazu, která se týká problematiky zaznamenávání tmavé pleti. Toto téma Brousil rozvíjí v „sudkovsky“ laděném fotografickém souboru plastik černošských portrétů význačného cestovatele a sochaře F. V. Foita. Nejnovější fotografie poprvé představené v Galerii hlavního města Prahy přesahují do média objektu a dotýkají se nejen kolonialismu v sochařském umění, ale tematizují rovněž barokní plastiky Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa představující postavy Maurů na tzv. Královské cestě, která vede poblíž Colloredo-Mansfeldského paláce přes Karlův most a Nerudovu ulici.

umělciRadek Brousil
kurátorSandra Baborovská
místoGHMP - Colloredo Mansfeld
tagy
účinkujícíSandra Baborovská, Radek Brousil
kameraMilan Mazúr
zvukMilan Mazúr
střihMilan Mazúr
interviewMilan Mazúr
překladZuzana Rousová
kategorieReportáže
publikováno1. 3. 2017
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Černá a bílá ve fotografii
Více-než-oceánská perspektiva je spekulací o vnímání, emocích, inteligenci a schopnosti jednat. Přináší s sebou příliv dekoloniálního myšlení, posthumanismu, materiálního feminismu, queer ekologií, mediální teorie a spirituality, které se v této vlně prolínají skrze mezioborovou estetiku a environmentální spravedlnost.
K fotografování Romů se Pavel Nádvorník dostal v roce 1986 v rámci snahy o přijetí na fotografické studium na pražské FAMU. „Cikáni“ na Nádvorníkových fotografiích jsou čtvrtstoletí po jejich fotografické romantizaci zcela jiní, jsou tragickou součástí popkultury pozdního socialismu, plné lákavých plakátů a pašovaného videa.
Gabi Ngcobo (*1974), původem z Johannesburgu, je kurátorka a pedagožka, která aktivně participuje na uměleckých projektech nejen v Jižní Africe, ale i v globálním měřítku. Je vedoucí kurátorkou 10. ročníku Berlínského bienále.
Las Nietas de Nonó jsou umělecké duo; sestry Lydela (*1979) a Michel (*1982). Žijí v Barrio San Antón, v napůl venkovské a napůl indrustriální části Caroliny v Puerto Ricu. Ve svém umělecké praxi se soustředí na zobecnění vlastní rodiné historie na širší perspektivu socio-ekonomického stavu Puerto Rica, a historických kořenů tohoto stavu.
Přednáška se zabývá vývojem masového palestinského vysídlení jako válečné zbraně, nástroje budování státu a nástroje pro prosazování vizí imperiálního internacionalismu. Sleduje, jak se Palestina stala místem pro rozvoj specifického moderního režimu uprchlictví zaměřeného na dekoloniální zadržování – proces, který probíhá až do současnosti.