Reportáže

Spring and All

Předem upozorňuji, že Spring and All není výstava o jaru, ale spíše o všem možném včetně jara. Název výstavy vznikl výpůjčkou ze stejnojmenné sbírky Williama Carlose Williamse. Autor, profesí lékař, v ní po první světové válce popisuje neutěšenou předjarní krajinu po cestě do špitálu promořeného infekcí. Po sto letech se nálady letošního předjaří jeví nikoliv nepodobně. Nevlídná doba pandemie se přelila do politického marasmu děsivých rozměrů. A to vše na pozadí zhoršující se environmentální krize. Podle všech předpokladů astronomického roku vstupujeme sice do fáze jara, avšak vytěsnit vyhrocenou válečnou situaci a její destruktivní dopady není možné. Tak či onak bude jaro a doufejme brzo i mír.

Věrný překlad poetického textu je někdy až nemožný; v kontextu výstavního cyklu Seasons a v našem geografickém pásmu vytane – kromě poměrně přiléhavého jaro a vše ostatní – možná i jaro a tak dál, coby intepretace blízká naší vžité zkušenosti cyklického času. Jaro by určitě mohlo být i jarem bez jakýchkoli přívlastků a výpůjček, hledá se ovšem vhodná metafora s vědomím, že jsou to právě roční období, počasí a jeho výkyvy nebo i případné nevratné změny, jež se do vývoje událostí a kolektivní atmosféry významně propisují. Cyklus Seasons je sdílenou meditací nad časem v jeho různých dimenzích. Možná je i hledáním spolehlivých souřadnic a jistot v době nejistoty. Je-li na zemi chaos a spoušť, hledá se univerzálnější princip, kterým není možné otřást. Jsou-li však přírodní koloběhy, jak je známe, otřesené, co nám zbývá?

Odcizení od přírody prožívá moderní člověk naší zeměpisné šířky s plným vědomím už několik generací. Žijeme se stresujícím pocitem, že cosi životně důležitého přecházíme, že v chodu podporujeme společnost, která přehlíží udržitelnost, a tudíž i možnost přežívání dalších generací všech živých druhů. Současný vývoj nám nepředvídatelným průběhem ročních období dává najevo i další posuny. Aktuální stav se často podává jako zlomový okamžik, jako moment ztráty kontroly, přičemž roli zde již nehrají roky: v globální perspektivě je budoucnost života na zemi odměřovaná symbolicky v různých malých časových jednotkách, které do odvrácení nebo alespoň zmírnění nevyhnutelné katastrofy zbývají.

Mariana Serranová

přístupnost(cc) cz en
umělciPetra Janda, Mira Gáberová, Darina Alster, Veronika Šrek Bromová, Karel Kunc, Jan Fabián, Anna Hulačová, Václav Litvan
kurátorMariana Serranová
místoKurzor
tagy
účinkujícíMariana Serranová
kameraJan Vosýnek
zvukJan Vosýnek
střihJan Vosýnek
interviewJan Vosýnek
kategorieReportáže
publikováno23. 5. 2023
délka0:05:35
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Spring and All
Randal Plunkett představuje jedinečný přístup k obnově divoké krajiny, nazvaný V-wilding. Ten kombinuje ekologické principy s veganskou filozofií a nabízí model udržitelné obnovy přírodních stanovišť. Dalibor Dostál se vedle toho zaměřil na návrat velkých kopytníků jako způsob obnovy biologické rozmanitosti, která dnes mizí bezprecedentní rychlostí.
Co je za tím lesem? Poznáš dřeviny? Tady rozbalíme svačinu? Který z přítomných démonů je nejhlasitější? Chodí sem Ester někdy zpívat? Je za stromem hubenej trpaslík? Byla Ester v Japonsku? Je tam ráno, nebo večer? Cítíš tu vůni chorošů? Koho milují brouci? Nešly jsme už tudy? Je ten mech v pořádku? Proč tam není nikdo nahej? Stříkáš se proti klíšťatům? Je to podle fotky? Pozná Ester houby?
Město a divočina se zabývá tématem divočiny v rámci městského prostředí: kde ji najít, jaké nástroje využít k její tvorbě a jak ji zachovat. Martin Schmitz uvádí, že divočina může být neplánovaný, spontánní a překvapivý prvek městské krajiny. Přežití městského parku se zaměřuje na zelené veřejné prostory a jejich transformaci v důsledku pandemie covid-19. Hlavními tématy jsou udržitelnost historických tradic a zvyklostí v parcích, a zabývá se také hledáním divočiny ve městě.
Výstava Květek je vším, čím květina může být – znamením růstu i předzvěstí úpadku, opulentní férií i usebraným gestem, kulturním významem i nevkusnou poznámkou, sebevědomou ženou i pýřícím se mužem, nespoutanou radostí i sklonem ke smutku.
Letní seminář Potulné univerzity přírody je každoročně organizován spolkem Pilgirm. Po letech strávených v různých venkovských oblastech se v srpnu 2024 uskutečnila tato týdenní akce v Praze na Toulcově dvoře a nesla název „Od antropocénu k symbiocénu aneb cesty k civilizaci, která podporuje život“. Část přednáškového programu byla zdokumentována a publikujeme ji společně s širším představením aktivit spolku Pilgrim.