Reportáže

Spring and All

Předem upozorňuji, že Spring and All není výstava o jaru, ale spíše o všem možném včetně jara. Název výstavy vznikl výpůjčkou ze stejnojmenné sbírky Williama Carlose Williamse. Autor, profesí lékař, v ní po první světové válce popisuje neutěšenou předjarní krajinu po cestě do špitálu promořeného infekcí. Po sto letech se nálady letošního předjaří jeví nikoliv nepodobně. Nevlídná doba pandemie se přelila do politického marasmu děsivých rozměrů. A to vše na pozadí zhoršující se environmentální krize. Podle všech předpokladů astronomického roku vstupujeme sice do fáze jara, avšak vytěsnit vyhrocenou válečnou situaci a její destruktivní dopady není možné. Tak či onak bude jaro a doufejme brzo i mír.

Věrný překlad poetického textu je někdy až nemožný; v kontextu výstavního cyklu Seasons a v našem geografickém pásmu vytane – kromě poměrně přiléhavého jaro a vše ostatní – možná i jaro a tak dál, coby intepretace blízká naší vžité zkušenosti cyklického času. Jaro by určitě mohlo být i jarem bez jakýchkoli přívlastků a výpůjček, hledá se ovšem vhodná metafora s vědomím, že jsou to právě roční období, počasí a jeho výkyvy nebo i případné nevratné změny, jež se do vývoje událostí a kolektivní atmosféry významně propisují. Cyklus Seasons je sdílenou meditací nad časem v jeho různých dimenzích. Možná je i hledáním spolehlivých souřadnic a jistot v době nejistoty. Je-li na zemi chaos a spoušť, hledá se univerzálnější princip, kterým není možné otřást. Jsou-li však přírodní koloběhy, jak je známe, otřesené, co nám zbývá?

Odcizení od přírody prožívá moderní člověk naší zeměpisné šířky s plným vědomím už několik generací. Žijeme se stresujícím pocitem, že cosi životně důležitého přecházíme, že v chodu podporujeme společnost, která přehlíží udržitelnost, a tudíž i možnost přežívání dalších generací všech živých druhů. Současný vývoj nám nepředvídatelným průběhem ročních období dává najevo i další posuny. Aktuální stav se často podává jako zlomový okamžik, jako moment ztráty kontroly, přičemž roli zde již nehrají roky: v globální perspektivě je budoucnost života na zemi odměřovaná symbolicky v různých malých časových jednotkách, které do odvrácení nebo alespoň zmírnění nevyhnutelné katastrofy zbývají.

Mariana Serranová

přístupnost(cc) cz en
umělciPetra Janda, Mira Gáberová, Darina Alster, Veronika Šrek Bromová, Karel Kunc, Jan Fabián, Anna Hulačová, Václav Litvan
kurátorMariana Serranová
místoKurzor
tagy
účinkujícíMariana Serranová
kameraJan Vosýnek
zvukJan Vosýnek
střihJan Vosýnek
interviewJan Vosýnek
kategorieReportáže
publikováno23. 5. 2023
délka0:05:35
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
Spring and All
Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.
Filip recykluje dávno zapomenuté, modernou odvrhnuté a postmodernou na chvíli vybuzené, ornamenty, fragmenty ornamentů, někdy i znaků, z gotiky a baroka. Ctí jistou kontinuitu lidské a umělecké existence, a nebojí se k tomu ve své tvorbě přiznat. Akcent na drobný detail, který má ovšem zásadní obsahový význam, bývá v souladném kontrastu s plochou; ta sama je však svým ztvárněním evokací na barokní malbu, na informelní povrch, ornamentální strukturu či konceptuální objekt.
Randal Plunkett představuje jedinečný přístup k obnově divoké krajiny, nazvaný V-wilding. Ten kombinuje ekologické principy s veganskou filozofií a nabízí model udržitelné obnovy přírodních stanovišť. Dalibor Dostál se vedle toho zaměřil na návrat velkých kopytníků jako způsob obnovy biologické rozmanitosti, která dnes mizí bezprecedentní rychlostí.